Článek
Už jste si zvykl na hokejový život v Nižním Novgorodu?
Pořád mě tam něco překvapuje, ruská mentalita je hodně jiná. Teď si všichni musíme zvyknout na nového kouče Michaljova.
Co je na bývalém trenérovi Ufy zvláštního?
Mluví dost potichu. Sotva mu rozumím, tak spíš jen koukám, co dělají ostatní, a napodobuju je.
Máte potíže s ruštinou?
To snad ani ne, azbuku trochu vnímám a jazyk se učím hlavně z televize. Dost těžce ale koušu, jak často jsme odříznuti od světa na báze, která vypadá fakt děsně.
Proč vám to tak vadí?
Jsem za městem v lese, není tam ani signál na mobil a přiznávám, že už mi to trochu leze na mozek. Dokonce bych řekl, že pobyt tam ještě zvětšuje napětí uvnitř týmu a pro mě osobně je záchranou, že jsme tam na pokoji společně s Jardou Bednářem a hodně spíme.
Existuje z toho nějaký únik?
Nevím, co by se muselo stát, aby nám tu bázu odpustili. Ruští hráči se sice tváří, že jim až tolik nevadí, ale potichu brblají všichni. Jenže nový trenér si na ní hodně zakládá, takže tam musíme jezdit nejen mezi zápasy, ale třeba i během dne, když máme dvoufázový trénink. Ještě že jsem v Rusku většinu času sám, ve vlastním bytě jsem nocoval jen párkrát.
Novgorodu se v sezóně moc nedaří, je na vás jako cizince velký tlak?
Je, neustále někdo řeší naše výkony. Bohužel dostáváme hodně gólů, což je pro obránce špatná vizitka a venku jsme vyhráli snad jediný z dvanácti zápasů. Já jsem sice pokaždé na ledě přes dvacet minut, ale pro osobní spokojenost bych potřeboval i lepší výsledky týmu.
