Článek
Jaký dojem na vás prostředí v novém mužstvu dělá?
Jan Kolář: Zezačátku jsem se toho trošku bál, přeci jenom je to Rusko. Doslechl jsem se, že v minulosti tam hráči byli jako ve vězení, ale to už teď neplatí. Zázemí klubu je po všech stránkách na perfektní úrovni, všechno klape.
Petr Koukal: Zatím si to nemůžu vynachválit. Kluci, kabina, všechno, jak se o nás starají, je zatím super. Zvykli jsme si rychle. Věděli jsme, kam jdeme, a tak jsme k tomu taky přistoupili. Pořád je to jen hokej, z tohoto pohledu se nic nezměnilo. Kdyby přešel skladník ze šroubárny do skladu, taky tam bude dělat ty samé věci.
S pověstným ruským drilem během přípravy jste problém neměli?
P.K.: Nebylo to moc odlišné od té v Čechách. Jedinou změnou bylo, že jsme hodně běhali. Zpočátku to bylo krutý, ale člověk se rozběhá a pak mu to ani nepřijde.
J.K: V životě jsem nenaběhal tolik, co za poslední měsíc a půl v Rusku...
Nižněkamsku se v přípravě daří, prohrál jen v pondělí se Slavií. Jak jste spokojení po individuální stránce?
P.K.: Jsem rád, že hrajeme s Količem v jedné lajně. Už při podpisu smlouvy nám bylo řečeno, že s námi počítají do prvních dvou pětek. Zatím máme dost šancí, ale nedáváme góly. Tak doufám, že si to šetříme na ligu.
J.K.: Věříme, že se prosadíme, ale musíme makat. Jako cizinec musíte být lepší než místní.
Jak jste na tom s ruštinou?
P.K.: Mluvnej určitě nejsem, ale máme Cíbu (slovenského spoluhráče Martina Cibáka), který umí rusky trošku líp a všechno nám překládá.
J.K.: Rusové nám jsou řečí blízko, takže se snažím hodně odposlouchávat. Ale kolikrát to matláme česky, anglicky i rusky. Pokroky jsou vidět, o základní věci si řekneme.
Bydlení jste si už stačili najít?
J.K.: S většinou kluků bydlíme v jednom baráku, ale vídáme se spíš jen v kabině. V týmu je nás pět cizinců, takže držíme hodně pohromadě.
P.K.: I město je v pohodě, seženete všechno, co potřebujete. Akorát chybí historické centrum, protože město bylo postaveno v roce 1967 k továrně. Není to tak, že by člověk zaparkoval auto a šel se projít a někam se podívat. Všude jsou hlavně paneláky. Těším se, až za mnou budou jezdit manželka s malou, ale natrvalo zůstávat nebudou. Vždyť kolikrát budeme kvůli tripu třeba týden na cestách.
Když už jsme u cestování. Nemáte strach z ruského letectva?
P.K.: Naše letadlo je v pohodě, rok dva staré. Jen by to chtělo vyměnit tlumiče, trošku to drncá.
Neftěchimik skončil minulou sezónu až desátý ve Východní konferenci a do vyřazovacích bojů se nedostal. Jaké vyhlásilo vedení klubu cíle pro letošní ročník?
J.K.: Jednoznačně play-off. Naše konference je ale dost těžká, je v ní přetlak bohatých týmů. Nejsme žádný superambiciózní tým, na druhou stranu se to tu ale dělá dobře a poctivě.
Už jste se stačili podívat na los KHL? Hned druhý zápas vás čekají rváči z Čechova...
J.K.: Nemám z nich strach. Navíc jsem slyšel, že letos posílili a chtěli by hrát hokej. Strašně se těším na 23. prosince, kdy hrajeme v Praze se Lvem. Mělo by přijít hodně známých. Doufám, že se to všechno povede.
