Článek
Jak velké zklamání zavládlo v Magnitogorsku, když jste vypadli v šesti zápasech s Ufou?
Velké, v Metallurgu se úspěchy vyžadují. Je to pro klub teprve podruhé v historii, kdy neprošel prvním kolem play off a končit už v půlce března, dřív než začne jaro, to se ani mě dosud nestalo. Přitom pod dojmem základní části jsem věřil, že můžeme dojít daleko.
Proč to nevyšlo?
Byla to vyrovnaná série, čtyři ze šesti zápasů skončily až prodloužením. Ale dávali jsme málo gólů a našim klíčovým hráčům play off moc nesedlo. Letošní sezonu brali v Magnitogorsku jako přestavbovou, přece jen kádr prošel razantní proměnou, ale asi nikdo nepočítal s tím, že bychom vyletěli z play off takhle rychle. Hodně se to pak řešilo a nikdo ani moc neví, co se bude dál dít.
Už je alespoň jasno, jestli bude Josef Jandač pokračovat jako trenér?
Když jsme spolu mluvili, říkal mi, že by měl v Magnitogorsku zůstat, dát tým zase do kupy a dobře se připravit na další sezonu.
Počítá i s vámi?
Vůbec nevím. Smlouvu jsem měl jen do konce sezony a ostatní nechávám na agentovi. Uvidím, jaký bude zájem ze strany klubu. Každopádně bych v KHL rád zůstal, ale jde o to, jestli zrovna v Magnitogorsku. Byl jsem tam s většinou věcí spokojený, byť ne úplně se vším.
Co vám vadilo?
Metallurg si mě vybral jako elitního centra z extraligy v době, kdy jsem vedl tabulku střelců. Jenže trenér mě nechal hrát nejvíc na pravém křídle, což není moje pozice a myslím, že jsem tam pak vůbec nemohl uplatnit svoje přednosti. Měl jsem pocit, že spíš lepím díry v sestavě. Jednou jsem byl ve druhé lajně pravé křídlo, pak ve třetí na levé straně, dalších pět zápasů opět pravaso. Furt jsem cestoval sestavou, ale nejen já, složení všech lajn se měnilo často, bylo to dost hektický. Centra jsem bohužel v podstatě nehrál.
Mluvil jste o tom s trenérem Jandačem?
Říkal jsem mu, že se nejlíp cítím na centru, a on reagoval: Vím, vím, ale stejně na pozici středního útočníka stavěl jiné hráče. Na druhou stranu jsem mu vděčný, jak mi pomohl ve věcech mimo hokej. Ať se to týkalo mě nebo pak i rodiny, zejména když jsme měli novoroční malér s dcerkou.
Prozradíte, o co šlo?
Letěli jsme ze Spengler Cupu ze Švýcarska a sotva roční dcerka se najednou začala v letadle dusit. Nejprve kašlala, pak se vyzvracela a začala lapat po dechu. Byli jsme z toho s manželkou úplně vystresovaní, já se celý klepal. Sice to za chvilku rozdýchala, ale doma v noci se pak stejné problémy opakovaly. Museli jsme tady volat záchranku a to nám moc pomohl právě Pepa Jandač, když přes telefon komunikoval s doktory a všechno zařídil. Manželka byla pak docela dlouho s malou v nemocnici.
Je už dcerka v pořádku?
Naštěstí ano. Měla těžkou laryngitidu, ale vyléčila se. Pro mě to však byly strašný nervy, manželka to ale zvládla úplně úžasně. Obdivuji, co v té nemocnici vydržela. Pokoj tři krát tři metry, jedna postel a s malou tam musela strávit deset dnů, tohle byl pro nás všechny jednoznačně nejhorší zážitek z Ruska.
Jak tedy vašeho první angažmá v cizině hodnotíte?
KHL mi ukázala v hokeji něco nového. Celý život jsem byl v Liberci, takže jsem byl rád za změnu a každá zkušenost se hodí, i ta negativní. Myslím, že v extralize se hraje hodně do kombinace a vyznává se technický hokej, tam je to víc o bruslení, o rychlosti a o důrazu. Po hokejové stránce určitě toho půlroku nelituju, že jsem nečekané nabídky v listopadu využil, i když teď bych doma třeba mohl s Bílými Tygry hrát o titul.
Mrzí vás hodně, že se na play off v extralize musíte jen dívat?
To víte, že ano. Rád bych si zahrál i z toho důvodu, že jsem byl součástí libereckého týmu na začátku sezony. Bohužel se s tím nedá nic dělat.
Co teď máte v plánu, zapojíte se už v pondělí do reprezentačního kempu v pražském Edenu?
Ano, odpočinul jsem si, od hokeje trochu vyčistil hlavu a teď se budu připravovat na nároďák.
