Článek
V lidech, což dokázala i sobotní exhibice, pořád zůstává euforie ze zlatého šampionátu. Co u vás?
V lidech to je a v nás samozřejmě taky. Ale jako hráč musíte otočit list a soustředit se na to, co nás čeká, a jít dál. Už nějaké zkušenosti mám, vím, jaké to je, když jste nahoře i dole. A tak ani teď z popularity, euforie nelétám v oblacích.
Sám jste prožil těžké období, kdy si lidé do vás promítali neúspěchy a vy byl terčem kritiky. Neměl jste chuť se na reprezentaci vykašlat?
Asi by to bylo jednoduché, ale nebyl bych to já. Ano, na sebevědomí vám to nepřidá, ale taky jsem věděl, co dělám a co ve mně pořád je. Věděl jsem, kolik času tomu obětuju, a tak sebevědomí zase získáte se začátkem nové sezony zpět. Nikdy jsem prostě myšlenku, že už stačí, v sobě neměl. Spíš převládala touha, motivace dokázat něco nového a velkého. Jsem rád, že se to povedlo.
Neříkal jste si, že už je to čekání dlouhé, když deset let nepřicházela medaile?
Bylo to dlouhé, ale cesta k vrcholu je náročná. Teď si to doma všechno sedlo a jsou z toho vzpomínky na celý život.
A najednou tu krásu triumfu poznali i další.
To je moc důležité. Jak jednou vyhrajete, chcete zase. Je to jako droga. Nechcete prohrávat, nechcete být smutní na druhé straně. Když vyhrajete titul ve věku, jak jsem vyhrál já v roce 2010 (24 let), jste mladý, tak na to koukáte úplně jinak. Myslíte si, že to bude často, až později si uvědomíte, jak výjimečné to je. Samozřejmě by bylo hezké, kdybychom teď vyhrávali pořád jako zlatá generace, ale za tím je spousta práce a na turnaji si musí sednout spousta věcí. Nepochybně je to motivace pro všechny, kteří v týmu byli. Zároveň už vědí, co se musí udělat pro to, aby se vyhrálo.
Leccos se přiučili, že?
Stejně jako jsem se učil já od největších hráčů, jako byl třeba Jarda Jágr. Do kariéry mi to strašně pomohlo. Protože poznáte spoustu věcí i mimo led. I na šampionátu kluci dostali spoustu rad a lekcí, a když jste chytrý, tak s nimi pak umíte i zacházet.
Rozhovor s Davidem Pastrňákem po Zápase hvězd v O2 aréněVideo: Sport.cz
Vy už jste si zpět zanalyzoval, co bylo při zlatém tažení klíčové?
Evidentně byl dobře složený tým. Byly správně rozdané role, kdy každý tu svou přijmul, ať byla jakákoliv. Zní to jako klišé, budu opakovat věci, které slýcháte u všech vítězných týmů, ale my jsme všichni po celý turnaj věděli, co máme dělat. Na všem jsme se dohodli, trávili spolu spoustu času. I kluci, kteří nehráli nebo potom uvolnili místo posilám, přinášeli pozitivní energii do kabiny. Měli jsme skvělý servis, ten nejlepší na mistrovství, který jsem zažil. Byla to ve všem značka ideál, a tak to i dopadlo. Zůstaly v nás jenom krásné vzpomínky. Roli určitě sehrálo i Brno, které se nepovedlo, ale asi to tak mělo být…
Už jste se s koučem Rulíkem bavili o vašem pokračování v reprezentaci?
Ne, ale doufejme, že pokračování přijde. Uvidíme, jak se mi bude dařit, jaký bude zájem. Já bych byl samozřejmě rád, kdybych pořád v nároďáku byl, abychom mohli takovou cestu zažít znovu. Ale celá sezona je před námi.
Dá se ze šampionátu i něco přenést do Pardubic?
Jít tím samým stylem, jako to bylo na mistrovství. Aby forma týmu byla postupná a ten nejlepší hokej se hrál na jaře. Já věřím, že máme dobrou a zdravou kabinu a máme kluky, kteří úspěchu podřídí všechno. Samozřejmě sezona je dlouhá, je to něco jiného než dvoutýdenní turnaj, ale principy vítězného týmu zůstávají stejné.
