Jak rozesmutnil rodný Bezděkov. Prý jsem měl pustit víc gólů, směje se liberecký hrdina Král

Popravdě si to říkám dost často. Vůbec jsem nečekal, že by něco takového mohlo nastat ve dvaceti letech. Strašně moc si toho vážím. A vím, že může přijít horší období, takže si to strašně užívám. Snažím se vše dělat naplno, aby mi to vydrželo co nejdéle.

Když dostanu nějakou pecku do hlavy, v tu chvíli si na to vzpomenu pokaždý. Doma mám pořád ten košík se zaseknutým pukem. Taková památka, že to nakonec dopadlo ještě dobře. Je pravda, že jsem teď hokej ani třeba hrát nemusel, ale teď chytám a je potřeba si vážit toho, že jsem zdravý, a můžu hrát hokej, což je pro mě vlastně všechno.

(usměje se) V Pardubicích šlo o jeden z mých nejlepších zápasů, ale nebyl úplně o mně. Celý tým hrál výborně, cítil jsem se v zápase dobře a kluci mi ještě pomohli. Hráli skvěle, obětavě. V utkání si všechno sedlo a dokázali jsme porazit Pardubice. Super pocit. Popravdě jsem byl před ním o trochu nervóznější než obvykle.

Jsem od Chotěboře, což je asi čtyřicet minut od Pardubic, takže se zrovna přijelo podívat hodně lidí z vesnice, kde bydlím, z Bezděkova, malé vesnice, má asi tři sta obyvatel. A zrovna pardubický Tomáš Dvořák je ze stejné vesnice. Takže přijeli lidi i na něj a byla tam spousta lidí, které jsem znal. Vyšlo to hezky.

Komu fandil Bezděkov?

Nevím, ale jak je blízko Pardubic, tak jsem spíše dostával zprávy, že jsem toho měl pustit víc… (směje se)

Je to zajímavý. Je to hezký, že jsme si kluci z takhle malé vesnice zahráli proti sobě.

Bylo super zahrát si spolu, i když měl jenom pár střídání. Nikdy bych nepomyslel, že se nám to pořadí už takhle brzy zahrát si v jednom týmu v extralize dospělých, mně je dvacet a jemu sedmnáct. Bylo to skvělý, i když trochu zvláštní. Většinou totiž hráče nevnímám, ale když je brácha na ledě, vím, že je to on.

Určitě, postupem času. Nejde to hned. Kdyby však všechno šlo dobře a nebyly žádný komplikace, a šlo to, bylo by super zahrát si nějaké sezony pospolu a nastálo.

Do minulého roku jsem bydlel na hotelu a tam jsme byli spolu, teď už mám svůj byt, on je ještě pořád na hotelu s kluky. Teď se popravdě moc nevídáme kvůli tréninkům. Ale bavíme se, snažím si navzájem pomáhat. Koukám se na jeho zápasy a snažím se, aby byl lepší. Doufám, že si něco bere k srdci a pomáhá mu to.

Popravdě mi to v obraně docela i šlo. Jenže na malým městě nebyli kluci, co by chtěli jít do brány. Nevím, proč tam šoupli zrovna mě, ale už jsem tam zůstal. Táta byl sice proti, ten chtěl, abych zůstal v obraně. Ale mě to docela hned od začátku chytlo, bavilo mě to tam. Beru jako svou výhodu, že jsem se díky tomu naučil dobře bruslit a myslím, že z toho těžím dodnes. Je to lepší, než když kluka šoupnou hned do brány, kde jen stojí. Teď se toho snažím využívat, a myslím, že bruslení je mou předností.

Nevím, je to jiné než ve hře. Jste tam, dá se říct sám. Je to role, kde na vás tým spoléhá, z toho někdy vyplývá stres, adrenalin. Možná tohle mě na tom chytlo…

Teď už nic neříká. (usměje se) Dřív byl docela nervák, když jsem byl v bráně. Když jsem dostal gól, vždy jsem na něj na tribunu koukl, kde už rozhazoval rukama. Byl jsem z něj vždy úplně vynervovaný, ale taky mi to asi něco dalo. Byl jsem pak odolnější, ale teď už je o dost klidnější.

Teď je lepší, že ho mezi lidmi ani nenajdu. (směje se)

Někdy ano, ale hlavně rozebíráme zápas do detailů hned druhý den s trenérem gólmanů. Máme sestřih z kamery za brankou, takže dá se říci vidím každý zápas. Hodně mi tohle pomáhá, abych se zlepšoval v maličkostech a dodržoval, co mi radí trenér gólmanů.

Dřív jsem třeba hodně slidoval, měl jsem široký postoj. Než jsem přišel do Liberce, měl jsem kolena skoro až u země, teď se snažím stát hodně na nohou a být v úzkém postoji. V bráně jsem tak vyšší, kdežto dříve jsem byl hodně roztažený, což mi bránilo v pohybu do stran. To je asi teď hlavní, snažím se být co nejdéle na nohou. Myslím, že se mi to teď daří a zlepšuju se.

Teď tohle v hlavě vůbec nemám, snažím se udělat co nejlepší sezonu v Liberci. Samozřejmě bych se rád dostal do Ameriky, ale extraliga je výborná soutěž a strašně si vážím toho, že dostávám prostor tady. Nesoustředím se na to a co přijde, to přijde.

Fandím Tampě, protože tam chytá Vasilevskij a on je můj vzor. Mám ho nejraději. Dřív byl dlouho mým prvním vzorem Ondra Pavelec. Do něj jsem byl blázen, měl jsem jeho dres, když chytal za Winnipeg.