Jak Filippi začínal jako Roubík. Na ledě se nesnášel s Vlachem, teď jsou nejlepší kamarádi, říká táta o lídrovi Tygrů

Chodí na každý domácí zápas svého syna. A podrobně zaznamenává, co se dá. Samozřejmostí jsou góly, asistence, plus minus body či trestné minuty.

„Vím, že to dělám spíš pro sebe. Baví mě to, však jsem celý život dělal s čísly,“ vysvětluje otec jednoho syna a dvou dcer. Ve složce s názvem Tomík – kariéra má vše pečlivě rozdělené na mistrovské a přátelské zápasy. Suma sumárum 1618 zápasů.

„Teď už jsou statistiky natolik propracovaný, že je stačí vlastně jen opsat. Ale přípravná utkání se tolik nesledují a při nich mám někdy puštěné stopky a sleduju třeba ice-time, když na to mám čas,“ říká Jiří Filippi. Kdysi hrál také hokej, ovšem jen na amatérské úrovni na žízeň za dnes již neexistující HC Petříkovice.

První bod synovi zaknihoval v roce 1997 za přípravku v Trutnově, když mu bylo pět let. „Teď už snad můžu prozradit, že tehdy hrál načerno. V té době se registračky dělaly až od šesti let, takže jsme mu jednu vybrali, na kterou odehrál de facto celou sezonu. Bohužel šlo o Ondřeje Roubíka. Jelikož Tomáš tehdy ještě neuměl říkat ‚ř‘, modlil jsem se, aby se ho hlavně nikdo neptal, jak se jmenuje,“ směje se tomu po více než čtvrtstoletí.

Filippi mezi vrstevníky vždy vyčníval, přitom na samém začátku kariéry by si jeho táta velkou částku nevsadil, že se jednou bude živit hokejkou. „Ve třech letech jsem mu koupil první brusle, šli jsme na rybník na Dolce, a když jsem viděl, jak mu to nejde, říkal jsem si, že z něj asi hokejista nikdy nebude,“ prozrazuje Filippi senior.

Šeredně se zmýlil. O rok později potkal svého spoluhráče a zároveň kouče v Trutnově a ten ho přesvědčil, aby to se synátorem ještě zkusil. Ale Tomáše na test pro jistotu poslal už jen s manželkou. „Ta pak pro mě přiběhla, ať se jdu podívat, že jsem to v životě neviděl. Najednou se postavil na brusle a začal bruslit. Úplně sám, nikdo ho neučil. Během 14 dnů překládal pozadu. Až mi to začalo být divný a od té doby hraje hokej,“ vykládá o synovi, který jako děcko dělal i fotbal, ale v páté třídě se musel definitivně rozhodnout pouze pro jeden sport. Zvítězil hokej.

Už jako malý si vysnil Bílé Tygry, jejichž logo se mu líbilo. „Je to zvláštní, tak ve třetí třídě řekl, že bude Bílým Tygrem, přitom Liberec tehdy snad ještě hrál v první lize. Odmalička si za tím šel a v osmý třídě mě už přemluvil. Zařídil jsem mu turnaj v Letňanech, kde se ukázal velice slušně, a od té doby je v Liberci,“ vypráví. „Tomáš má povahu, že když si něco dá do hlavy, tak za tím jde, dokud toho nedosáhne. Ctižádost v sobě má. Zažil jsem spoustu žákovských turnajů, které obrečel, protože nebyl první,“ líčí Jiří Filippi.

Pod Ještědem začal chodit na hokejovou školu a bydlet na internátě. „A ještě jedna kuriozita. Tenkrát v roce 2005 s ním přišel do Liberce Jarda Vlachů, což byli tenkrát kluci, kteří se na ledě absolutně nesnášeli, vůbec se nemuseli. Jarda Vlachů totiž hrál v Kolíně, kde byl nejlepší. Často hráli proti sobě. Když přijel Kolín, jako první jsme se podívali, jestli přijel i Vlach… Když jsme pak přijeli do Liberce, dali je k sobě na pokoj. Ale od té doby jsou nejlepší kamarádi,“ usmívá se Filippi senior. V této sezoně počítal body i za národní tým. Dosud jich Tomáš Filippi ve všech 1618 zápasech zaznamenal 1823 (939+884). Další může přidat v pátek v Olomouci.