JÁGR SLAVÍ 50: Pohledem hokejového historika, jenž prosí o ještě jeden zápas "68" v nároďáku

Je Jágr v tuzemské historii zcela výjimečnou postavou, nebo ho lze k někomu přirovnat?

Moc ne, snad jen dvě osoby by se mu svým věhlasem a dlouhověkostí mohly blížit. Jde o zmíněného Josefa Malečka a Jana Peku. Oba už ve velmi mladém věku patřili k nejlepším hráčům, vždyť Peka jel na první mistrovství Evropy v roce 1913 a na poslední v roce 1936, což je neuvěřitelný rozptyl a délkou kariéry se Jágrovi podobal. Byl to nezpochybnitelně nejlepší český brankář předválečné éry. Josef Maleček měl těžší se v mládí prosadit, protože v období kolem vzniku republiky se hrálo na jeden útok a ve Spartě, kde sice byl nejlepší, se přes letité reprezentanty nemohl dostat na led. To byl i důvod vzniku klubu LTC Praha, kde to postavili kolem něj. Ten se podobá Jágrovi ohledně dopadu a věhlasu, byť samozřejmě jen v rámci Evropy. Maleček je srovnatelný také v počtu velkých turnajů. Nicméně Jágr dosáhl velkých úspěchů i mezi profesionály na světové úrovni, takže v tomto směru je o patro výš.

Pojďme k raným letům Jágrovy kariéry. Víme, že se hodně srovnával s o rok starším Reichlem a Holíkem. Do ligy vstoupil v roce 1988 a první dospělý gól dal Dominiku Haškovi.

Měli jsme hráče, kteří měli raketovější nástup. Třeba právě Robert Reichel měl v nováčkovské sezoně i víc bodů. Ale představte si dnes, že se 16letý kluk dostane do sestavy extraligového týmu, hned začne dávat góly a o rok později už je klíčovým hráčem týmu. A to se bavíme o československé lize, kde kromě pár emigrantů bylo to nejlepší, což s dneškem nesnese srovnání. Už tenkrát se ukazovalo, že je výjimečný. A že dal první gól Haškovi, považuji za symbolické a úsměvné, jak se dvě obrovské osobnosti v takové Jágrově chvíli potkaly.

On je symbolický i první Jágrův - byť neoficiální - start za reprezentaci, že?

Ano. Když připravuji sportovní kvízy, je mou oblíbenou otázkou, v jakém městě poprvé nastoupil Jaromír Jágr proti týmu NHL. Bylo 11. září 1989 a on v Praze hrál proti Calgary Flames. Nebyl to žádný pouťák, ty zápasy měly ohlas, protože Calgary bylo vítězem Stanley Cupu. Jágr už začal být klíčovou postavou Kladna, takže to byla zcela oprávněná nominace před plnou halou a jeho podstatná zkušenost s mezinárodním hokejem.

O pár měsíců později dal první hattrick v lize a v novinách vyšel titulek: Jágr kouří Spartu. Jak zásadní moment to pro jeho kariéru byl?

Poměrně zlomový. Medializace tehdy nebyla taková jako dnes, kdy jsou k vidění všechny góly v lize. V Brankách, bodech, vteřinách se objevil maximálně sestřih jednoho dvou zápasů. O hráčích se spíš psalo. O Jágrovi sice už v jeho žákovských letech vyšel článek ve Stadionu, tudíž fajnšmekři o něm věděli. Ale tři góly Spartě byly krokem, aby se dostal do povědomí širší veřejnosti. Pak už se to rozjelo a v reprezentaci byl nepřehlédnutelný.

Rok 1990 byl skutečně zásadním. Vždyť se lajna mladých pušek Jágr, Reichel, Holík dostala až na mistrovství světa do Bernu. Přitom když si člověk projíždí sestavy z tehdejších šampionátů byly to poměrně homogenní mančafty, kde docházelo jen k minimu změn. Jak výjimečná tedy byla taková nominace teenagerů?

Zcela výjimečná. Pavel Wohl byl progresivní trenér a evidentně se nebál to zkusit. V historii to však nemělo obdoby. Vždycky to byli jen jednotlivci jako kupříkladu Peter Šťastný, který začal hrát za nároďák už jako velmi mladý, ale nestalo se, aby vzali celý útok teenagerů a nasadili ho.

Brzy na to přišel draft. Jágr šel jako pátý v pořadí, před ním byl na druhém místě Petr Nedvěd, tehdy Kanaďan. Bylo už po sametové revoluci, tak jak moc Penguins věřili, že na ně Jágr ještě zbude?

Že to bude skvělý hokejista, věděli všichni skauti. Ale tím to haslo. Dnešním dvacetiletým klukům a holkám to bude znít jako něco absurdního, protože si o hráčích najdete všechno. Ale oni si to tehdy museli vytelefonovat, což znamenalo, že někam zavoláte, tam to musí někdo vzít a sehnat konkrétního člověka. Jágr už sice i na mezinárodním fóru něco dokázal, ale nikdo netušil, jestli skutečně do Ameriky odejde. To Petr Nedvěd v zámoří byl. Jágr neuměl anglicky, bydlel u mámy a "jen" hrál hokej. Takže vykořenit ho z prostředí a dosadit do jiného, byla sázka do loterie. To možná brzdilo týmy před Penguins, protože podobných pokusů bylo víc. Vždyť jeden z nejvýše postavených československých hráčů v 80. letech byl Jiří Dudáček z Kladna, kterého si Buffalo vzalo v 1. kole jako 17. A dnes je to hráč, kterého skoro nikdo nezná.

Je fakt, že v první třicítce byl vedle Jágra, Nedvěda z Evropy už jen Jiří Šlégr. Ostatní byli Kanaďané a Američané.

Právě. I když byly poměry uvolněné a mohlo se odejít legálně, nikdo nevěděl, jestli se to povede. To byl důvod, proč Jágr nebyl jednička či dvojka. Tento malý risk se ale Penguins bohatě vyplatil. Nicméně Jágr neměl jednoduché začátky a musel překonat nesnáze.

Když teď sledujeme seriál Devadesátky, v řadě dílů se v šotu, který připomíná dobu, objevuje. Žili jsme s ním jeho americký sen?

Ano. Ladili jsme program OK3, kde jsme na zrnícím obraze viděli dlouhovlasého kluka, jak září. On fantasticky trefil dobu, či spíše doba fantasticky trefila jeho. Do NHL odešla spousta hráčů z československé ligy, ale on tam přišel v osmnácti, tedy ve věku, kdy měl. A ještě zapadnul do týmu, kterému se začalo dařit, což ho podrželo. Fandila mu celá republika. Pro nás kluky i dospělé lidi bylo něco těžko představitelného, že nějaký borec z Československa dobývá soutěž, kterou jsme brali až za mýtickou. Navíc se o tom konečně mohlo svobodně psát a být vidět. Jaroslav Pouzar vyhrál třikrát Stanley Cup, ale odbylo se to v novinách notickou (krátkou zprávou). Ale Jágra jsme viděli, jak hraje, vlají za ním vlasy, což byl úkaz i pro Američany.

Jenže v reprezentaci se mu dlouho nevedlo. Šampionát v roce 1994 skončil krachem, ze Světového poháru 1996 byla přímo kardinální ostuda. Změnilo Nagano pohled na něj?

Měl veliké kaňky. My jsme věděli, že máme v zámoří hráče, který patří k nejlepším, ale zároveň když přijel do reprezentace, tak to nefungovalo. Na Světovém poháru jsme jako úřadující mistři světa měli ukázat, že patříme k nejlepším, ale byl z toho šílený výbuch, kdy na hráče po ostudě napadaly v Praze plechovky. Najednou se začalo pochybovat, jestli je opravdu Jágr pro český nároďák vzpruhou. Později se ukázalo, že bylo potřeba, aby trochu ubral, protože chytil manýry hvězdy, na které nebyl nikdo zvyklý, protože se tady 40 let nesměl nikdo za hvězdu považovat. On hvězda byl, choval se tak. Ubral, ale ostatní zase museli vzít na vědomí, že někoho takového mají a hru mu přizpůsobit.

Což kouč Hlinka dokázal?

Ano. Do Nagana vzal Vladimíra Růžičku, byl tam Dominik Hašek, kteří na sebe strhli pozornost a nebyla to obvyklá jágrmánie. A najednou to fungovalo. Jágr se taky dal všanc týmu. Po vítězství už jeho auru nemohlo nic zničit. Už bylo jasné, že ikonou zůstane a další úspěchy šly přímo za ním.

Jaké bylo pohledem historika jeho nejlepší období?

Záleží, jaká si určíme kritéria. Když řekneme, že je to úspěch týmu, což je v hokeji nejpodstatnější, byl to začátek v NHL a dva Stanley Cupy. Když vezmeme jeho bodové úspěchy, tak je to pozdější éra v Penguins, kdy vyhrával Art Tross Trophy. A 149 bodů ze sezony 1995/96 je šílené množství, dnes nepředstavitelné a i v kontextu historie veliké. Z pohledu lídra je zase jeho nejlepší období v Rangers, kdy si podmanil New York. A z reprezentačního úhlu? V Naganu byl skvělý, ale sám turnaj nevyhrál. To v roce 2010 to s Tomášem Vokounem dokázal a byl nezpochybnitelným tahounem. Kdybych měl vybrat já, zvolím pozdější éru v Penguins, kdy byl jeden z nejlepších, ne-li nejlepší útočník v NHL.

Je optikou hokejové historie škoda jeho tří let v Rusku?

Určitě. Z pohledu čísel a zápisů do historie by v NHL držel mnohem víc rekordů. Ze statistického pohledu to byla chyba, ale asi to tak mělo být. Zase mohl hrát v reprezentaci a možná mu to přidalo pozdější roky v NHL.

Vnímá ho jako výjimečného i světová historie? Někdy mám pocit, že ho zámořští odborníci až tak neberou.

Nemyslím si, že by světová hokejová historie k němu nebyla fér. Ale my jsme taky byli radši, když vyhrál bodování v NHL on než někdo jiný. Takže když mohou v Kanadě zdůraznit nějakého Kanaďana, udělají to. Nicméně když vezmeme jeho post, tak nemá v historii NHL prakticky konkurenci. O Jágrovi v zámoří nikdo nepochybuje a až skončí kariéru, stane se členem Síně slávy. Ale u nás ho samozřejmě máme za mnohem větší ikonu.

Patří mezi pět nejlepších hráčů světa?

Zase záleží na kritériích. Češi by ho tam dali a myslím, že Kanaďané taky. Je to i ve světovém kontextu výjimečný hokejista.

Je něco, co vás mrzí, že se mu zase pohledem historických rekordů nepodařilo?

Kdyby NHL pouštěla hráče na olympiádu, tak by měl rekordních osm účastí. Ve Zlaté hokejce má 12 vítězství, ale musela se kvůli němu měnit pravidla, protože do roku 1994 se dávala jen hráčům, kteří hráli doma. Ale při vší úctě byla blbost, abychom vyhlašovali někoho z extraligy, když jsme měli v Americe borce, který září. A moc bych mu přál ještě jeden zmíněný zápas v reprezentaci.