Hnus? To určitě ne. Ale může být i hůř, obává se Richter. Český hokej je na ústupu

Klíčový zápas jsme prohráli 0:1. Šance na vyrovnání jsme měli, dostali jsme blbej gól a k tomu nám vůbec nešla vhazování. Finové naopak po buly měli pět obrovských šancí, takže i tahle herní dovednost dneska rozhoduje o tom, kdo půjde nahoru a kdo vypadne.

Já bych náš výkon až tak nekritizoval, jako ho kritizoval v televizi Milan Antoš, který v průběhu turnaje řekl, že to byl hnus... Já bych taková slova nepoužíval. Švédové se do čtvrtfinále vůbec nedostali, Kanada se tam dostala díky Němcům na poslední chvíli. Hnus to rozhodně nebyl. Lidem, kteří těmito situacemi v nároďáku neprošli, se to kritizuje hrozně lehce. Když v těch zápasech nastoupíte, jste nervózní, ruce vás neposlouchají, nohy vás nevezou a je strašně těžké pak něco uhrát.

Mockrát jsme potřebovali poslední zápas vyhrát, nebo aspoň remizovat. A když dostanete blbej gól, tak vám utíká čas jako když píšete písemku a nic nevíte a nestačíte nic opsat. Třeba zápas s Dánskem nebyl dobrej, ale říct o tom, že to byl hnus? S tím absolutně nesouhlasím. Kluci, co tam byli, odevzdali maximum. Bylo vidět, že hodně chtěli, ale nakonec z té naší skupiny nepostoupil nikdo.

To byl zkrat. Moravčík tam neměl puk vyhazovat, ale otočit se a jet dozadu. Vždyť ti Rusové už po nás ani nešli. Dvacet vteřin před koncem to byla jasná remíza. Kvůli tomu jsme se dostali pod tu deku, odkud jsme ale naštěstí ještě vylezli.

Neměli jsme žádného lídra bodování. Kubalík měl 3+3, ale ukázalo se, že Filip Hronek je s odstupem absolutně nejlepší bek, kterého jsme tam měli. Z útočníků nikdo nezazářil. Dokonce bych řekl, že někteří hráči z NHL nevynikali nad těmi, co působí v Evropě.

Víte, ono je to na houby, když tam máte tolik lidí. Což bylo dáno covidem a touhle situací. Nechci to srovnávat, ale dřív jezdilo devět útočníků, desátý náhradník, šest beků a dva gólmani. Takže hráli ti, co měli nohy. Těch lidí tam letos bylo až až. Po úvodních porážkách trenéři zkoušeli, ale já říkám, že za to zodpovídají všichni tři. Filip Pešán měl hlavní slovo, ale tak zkušení asistenti jako Jarda Špaček se Strakou do toho taky hodně mluvili. A ke gólmanům měl svoje slovo Zdeněk Orct.

On takovej je. Najednou se nebude měnit. V Liberci, když byli mistři, tak do poslední chvíle byl taky takovej. Není to Hlinka, není to Martinec ani Augusta. Není jako Bukač s Neveselým, kteří kolem nás lítali a pořád do nás šťouchali. On vypadá, že je chladnej na tý střídačce, ale vím od hráčů, že přijde do šatny a taky všechny seřve. Ale tím, že se nedařilo, tak na něm všichni něco hledali.

No jo, je to devět let od té poslední (bronz z MS 2012). Dřív se říkalo, že když jsme neměli pět let zlato, tak to byla tragédie. Pořád máme pár vynikajících hráčů v NHL a v Evropě. Ale vemte si osmnáctky, dvacítky, hokej je bohužel u nás na ústupu. Do šestnácti let porážíme všechny a od 16 nám svět uteče. Hrozně málo se v téhle kategorii hraje. Jeden zápas za týden, to je úplná kravina. Mládežnické týmy musí hrát tři čtyři zápasy do týdne. Jenom hrou jdou ti kluci nahoru. Vím, že se dorostenecké soutěže budou zužovat, ale ta rozcapenost na 20 mančaftů byla strašná. Má hrát 12 nejlepších týmů, aby juniorská soutěž byla na úrovni. Jak ale upadá výkon osmnáctky a dvacítky, tak i výkon národního mužstva jde pomaličku po procentech dolů.

Já myslím, že může být ještě hůř. Podívejte se na počty hráčů v NHL. Dřív jsme mívali tři hráče v prvním kole draftu. Teď, když je trochu výš jeden, tak ho nosíme na ramenou. Je to hrozně bolestivý. Pamatuju na slova Luďka Bukače: Když budete první nebo druzí na světě, tak po vás sáhne každej. Ale když budete pátí nebo sedmí, kdo o vás bude mít zájem? Třeba jen v Evropě?

Podívejte se, jak dopadl nejlepší střelec naší ligy (Matěj Stránský). Národní mužstvo je zase jiná úroveň, na všechno je míň času. Můžete mít stejné spoluhráče, ale do tolika možností se nedostanete. I když to hřiště bylo široké jako kdysi v Ostravě, tak náš nejlepší střelec má za sedm zápasů jeden gól (proti Slovensku) a to je špatné.