Článek
Nadupaný Vsetín proti neméně silné Spartě. Tak vypadalo semifinále na jaře roku 1999. Na jedné straně Roman Čechmánek, Pavel Patera, Martin Procházka nebo Jiří Dopita. Na druhé Milan Hnilička, Jan Hlaváč, David Výborný či František Kučera. „Předčasné finále,“ uvedl v Příklepu šéfredaktor Sport.cz Martin Kézr.
Na rozdíl od současné doby se hrálo pouze na tři vítězné duely. Za stavu 2:2 na zápasy hostil Vsetín rozhodující bitvu, která za 70 minut nenabídla jedinou branku. Rozhodly až samostatné nájezdy a v nich byli úspěšnější domácí. Ti pak ve finále zdolali Zlín hladce 3:0 na zápasy a došli si pro pátý titul v řadě.
„V prodloužení jsme měli dvě obrovské šance, trefili horní tyč. Už jsme skákali. Nejhorší trenérská porážka,“ vrátil se k prohranému semifinále Richter. V roli kouče začal i následující sezonu, ve které Sparta dokráčela k titulu. U toho už ale nebyl, protože v říjnu jej ve funkci hlavního kouče nahradil František Výborný. „Tehdy to šlo rychle. Přišel jsem na trénink a řekli mi, že můžu jít domů,“ vzpomíná dnes už s úsměvem mistr světa z roku 1985.
Nabídky na trénování měl Richter i poté, ale už nikde netrénoval. „Nedokázal jsem překousnout, že mi ve Spartě chodili funkcionáři do šatny a říkali mi, koho mám postavit. Říkal jsem si, že to nemá cenu dělat. Nemělo cenu studovat licenci. Každý trenér má svou vizi a já nechtěl, aby mi někdo říkal, co mám dělat. Přestalo mě to bavit,“ dodal Richter.