Liberecký Flynn popsal, co se dělo v tunelu. Každému normálnímu člověku asi zatrnulo, vrátil se k zákroku na sparťana

Furt si ho tak nějak analyzuju. Viděl jsem ho snad stokrát. Stojím si za tím, že to bylo hodně nešťastné. Takových soubojů u mantinelu má hokejista možná tisíce za kariéru. Ale tohle bylo smolný. Hodně v rychlosti, nečekal jsem, co může nastat. Nejdůležitější však je, že je Moravčík v pohodě.

Z velké části to zavinila nepřipravenost a u mě možná větší síla, než měla být. On o mně stoprocentně věděl a těžko říct, jestli by k mantinelu jel úplně stejně, kdyby věděl, že na něj jede stokilový chlap. Myslím, že čekal, že mu půjdu po hokejce, že ho nedohraju. Ale setrvačností jsem jel za ním. Kdybych měl hokejku v obou rukách a šel do něj krosčekem, bylo by to neomluvitelné. Ale podle mě každý, kdo tomu rozumí, musí uznat, že tohle chtěné nebylo. Událo se to v takové rychlosti, že je strašně těžké zareagovat. Vypadalo to však ošklivě, uznávám. Hlavní je, že se nikomu nic nestalo.

Každému normálnímu člověku asi zatrnulo. Vůbec jsem nečekal, že s mou silou to může dopadnout takhle. Když do někoho podobně najedu, obvykle to s nikým nic moc neudělá. Ale tohle bylo nešťastné, že měl zrovna zvednutou nohu a těžiště měl jinde.

Těžko říct, jestli si to myslí i teď, co to viděl zpětně. Beru, že to řekl v emocích, ale jestli si za tím názorem furt stojí, tak s tím úplně souhlasit nemůžu. Psalo mi i hodně lidí, že to bylo nešťastné. Normálně hráč narazí na mantinel a tím se ochrání, takhle to bylo překvapivé i pro mě. Beru jiný názor, ale mrzí mě, že má Kempas takový. Ale jestli si za tím stojí, jsem s tím ok.

Hned jsem mu psal, že jsem tohle samozřejmě nechtěl, že se omlouvám a držím palce, aby byl v pohodě. Za nějakou půlhodinku mi odepsal, že má všechna vyšetření negativní, byť ho to bolí. Po té esemesce se mi strašně ulevilo, že je v pohodě.

Hned po zákroku jsem se k němu shýbl a ptal se, jestli je v pořádku, ale pak tam přijeli další hráči a už nebyl prostor se mu omluvit. Když jsem jel na trestnou, už jsem věděl, že to bude pětka, protože zákrok fakt nevypadal hezky. Pak pan Pešán říkal, že se mám jet ještě jednou omluvit, ale jak tam už byly velké emoce, už to asi nebyl dobrý nápad. A zamířil jsem do kabiny. Řeknu vám, že není vůbec příjemné být vypískaný dvanácti tisíci lidmi.

Vlastně ani přesně nevím, nevnímal jsem to. Byl jsem z toho přepadlý, protože tohle se mi nikdy nestalo. Možná ještě někdy v dorostu, že bych měl pět plus do konce. Byl jsem z toho rozhozený. Nevnímal jsem, co kdo na mě řve. Vím jen, že Buchta (Buchtele) něco ječel, ale to je pochopitelné, že se zastává svého spoluhráče. Byl jsem už na půli cesty do kabiny, když jsem se ohlédl a viděl, že se to tam pere. Mela to byla slušná, ale na mě nikdo nesáhl. Někdo z pořadatelů mi ukázal, že mám jít a účastnit se toho nemám. A pak už do kabiny přicházeli spoluhráči, jak z autobusu…

Bylo nás tam docela dost. Strašně moc mě mrzí, že to pak odnesl i Dery, když při tom oslabení zblokoval střelu a má zlomenou nohu. Na zbytek zápasu jsme pak koukali u Aleše Vladyky (videokouč) na počítači. Ten má taky šílenou práci. U každé střely jsme tam tajili dech.

Čekal jsem, že polehčující okolností bude, že ten zákrok nepatřil k těm, kdy za to hráč může stoprocentně. Řekl bych, že u tohoto vina nebyla stoprocentní. Tím neříkám, že za to nemohu, vůbec! Ale čtyři zápasy jsem vidět nechtěl. To je kruté a takový trest jsem nečekal. Ukončil mi sezonu a nepříjemné je, že mi načne i tu příští, do které se trest přenáší.

Asi ne. A to jsme s Boleslaví hráli sedmý zápas v Třinci a vypadli jsme. Ale tam se do toho člověk zapojil, tady je to nepříjemné v tom, že člověk na to dře celou sezonu, na ten závěr se těší a pak nedokončí, co začal. Tohle nikdo zažít nechce.

Myslím, že vůbec. Body sice nepřicházely, ale herně to bylo dobrý. Vím, že když budu hrát dobře, tak prostě body přijdou. Takhle jsem nastavený. Byl to souboj, kde jsem ho chtěl dohrát, a dopadlo to prostě takhle. Bylo to nepříjemné pro obě strany, ale nejdůležitější je, že je Moravčík v pořádku.

U gólů jsem byl, jenom to nešlo nějak extra přese mne. A tam je úplně jedno, kdo bod udělá. V další sérii by to mohlo být zase na mně. Myslím, že výkony nebyly vůbec špatné, jak ode mě, tak od týmu. Ukázali jsme velký charakter už v předkole s Olomoucí, proti Spartě jsme do toho šli znovu s chutí. A potrápili jsme je, neměli to zadarmo. Jen ten konec je prostě krutý.

Jsem rád, že se mi podařilo navázat na tu předchozí, protože ne každému se tohle podaří. Obhajovat pozici je těžší. Myslím, že jsem svou hru ještě trochu zlepšil, a doufám, že to bylo i vidět. Celou sezonu jsem se cítil dobře. Nějak víc mě netrápila zranění, vypadl jsem jen jednou. Všechno do sebe zapadlo, pomáhali jsme si, chemie tam byla. Neměl jsem si na co stěžovat. Stejně se budu snažit nastoupit i do té další.

Budu jedině rád, když budu moct přidat u Tygrů další rok, protože se mi tady strašně líbí a jsem se vším spokojený. Doufám, že ještě v příští sezoně povýšíme. Myslím, že už tenhle tým mohl dojít ještě o kousek dál, ale soupeř byl kvalitní. Sportovně musím uznat, že v každém zápase měl něco navíc.