Článek
Byl to kulturní i sportovní šok. Z liberecké juniorky byl Filippi zvyklý, že na domácí zápasy dorazí maximálně rodiče a pár fajnšmekrů, což v součtu dá nějakých šedesát lidí. Najednou stál v hale Colisée Pepsi, zněla kanadská hymna a na tribunách bylo 14 a půl tisíce diváků.
„A já byl z toho úplně hotovej. Nicméně byla to skvělá zkušenost hokejová i osobní. Měli jsme dobrý tým a docela dost vyhrávali,“ vzpomínal Filippi na své angažmá ve slavném hokejovém městě.
Tomáš Filippi v juniorském věku
Mezi jeho parťáky patřil Marchessault, dnes hráč Las Vegas Knights, či Bourque a Roy, synové ikonických kanadských hokejistů. A právě Patrick Roy, legendární gólman, byl v týmu Remparts také koučem.
„Byl hlavní trenér, ale na systémové věci měl lidi, takže byl především takovým motivátorem. Nebyl tam od toho, aby vysvětloval taktiku, ale dokázal tým pobláznit, abychom vyhrávali,“ usmívá se Filippi. „Ale jeho syn (Frédérick) sám říkal, že táta už je klidnější a už to není co dřív. Párkrát jsem ho ovšem viděl i slyšel křičet v kabině, takže jsem seděl ticho, měl pohled zaražený do země a docela dost se bál. Pak jsme tedy vždycky vyhráli. Raději.“
Příklep s Tomášem FilippimVideo: Sport.cz
Roy sice trénuje už 17 sezon, nicméně v Remparts či při tříletém působení u Colorado Avalanche měl pod sebou jen kvarteto Čechů (Boháč, Filippi, Hejda, Will). Nejspíš dobře, protože nejspíš každý z nich mu toužil položit otázku: Jak to tenkrát v Naganu bylo?
Udělal to i Filippi. „Jednou jsem ho pošťouchl a zeptal se, jak to tam vypadalo. A úplně se o tom nechtěl bavit, nebyla to pro něj sranda.“
Zkrátka semifinálová prohra na nájezdy ho i v roce 2010 pořád bolela.
