Hlavní obsah

Zlomený malíček ho nezastavil. Znovu jsem našel lásku k hokeji, říká Šimek

Po zranění třísel se vrátil na led a s Radimem Šimkem rostou i výkony Bílých Tygrů. Do NHL před sedmi lety odcházel jako ofenzivní obránce, v zámoří ho však přešaltovali na defenzivního beka. Nyní se 32letý obránce opět rozstřílel. Proti Olomouci zaznamenal ve dvou zápasech tři trefy a jednu asistenci. I se zlomeným malíčkem.

Přihlaste se a sledujte exkluzivní videa z Tipsport extraligy
Přihlásit se

Liberec - Olomouc 2:2 (38. Šimek)Video: Tipsport Extraliga / BPA

Článek

Je zpátky ofenzivní Radim Šimek?

Abych řekl pravdu, pořád se snažím být víc do defenzivy. Hraju s Tomášem Galvasem, mladým klukem, takže se snažím, abychom neměli vzadu úplný bordel. Góly proti Olmíku prostě krásně vyplynuly ze hry.

Tomáši Galvasovi je teprve osmnáct, jak se vám s ním hraje?

Myslím, že jsme si na ledě sedli a máme mezi sebou dobrou chemii a na ledě nám to funguje. Neděláme vyloženě průšvihy a s útočnou lajnou dokážeme dávat i góly. Ale Galvy má taky svou hlavu, je flegmouš. Vždy říkám, že takoví hráči, kteří nad hokejem moc nepřemýšlí, toho nejvíc dokážou. Věřím, že má před sebou velkou budoucnost. Samozřejmě některé věci si asi bude muset v hlavě srovnat, jako asi všichni v těchto letech, ale našlápnuto má dobře. V osmnácti jsem byl rád, když jsem hrál v Benátkách první ligu. On tady hraje v průměru patnáct minut v extralize. Klobouk dolů.

Ale na ledě nyní máte větší volnost než v Americe, že?

Jo, určitě, oproti Americe stoprocentně. Tam jsem byl úplně defenzivní. Do útoku mě tam moc nepouštěli. Sice když si mě vybírali, říkali, že je dobře, že jsem ofenzivní, ale realita byla úplně jiná. Od toho tam byli zcela jiní obránci, já plnil defenzivní úkoly, a tak si mě tam pak i zaškatulkovali. Ofenzivní choutky jsem však měl neustále. I když jsem body nedělal, pořád jsem to podle mě v sobě měl.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Zleva autor druhého gólu Radim Šimek a Adam Musil oba z Liberce se radují.

Po návratu do Liberce jste prohlásil, že jste za mořem tak trochu ztratil lásku k hokeji, protože stačila jedna chyba a pak jste třeba pět zápasů sledoval jen z tribuny. Našel jste ji teď znovu?

Lásku k hokeji jsem určitě zpátky našel. Neříkám tedy, že jsem ji ztratil úplně, ale přece jen člověku se hraje líp, když ví, že má důvěru trenéra a vedení a nemusí se strachovat, že udělá chybu a pak nebude několik týdnů hokej hrát. Z toho pak člověk takovou radost nemá. Takže teď si to užívám. Zažil jsem to už při mistrovství světa 2022, kdy jsem přišel do úplně jiného kolektivu a vlilo mi to čerstvou krev do žil. Změnu jsem tehdy potřeboval. Když mě poslali do Grand Rapids, taky jsem potkal úplně jiné lidi a koukali na mě jinak. Po sedmi letech jsem byl u Sharks nějak zaškatulkovaný a člověk se z toho těžce vymaňoval. To samé teď zažívám i v Liberci. Za prvé už mám úplně jinou pozici, spoléhají tady na mě. Mám rád, když je tlak, stojí to na mně. Motivuje mě to.

Teď se dá říct, že na tribunu vás pošle jen zranění, což se stalo hned po prvním zápase. Jak jste dlouhou pauzu kousal?

Abych řekl pravdu, tak jsem se za to trochu i styděl. Je to blbé říct, ale fakt to tak je. Přivedou mě sem z Ameriky, je kolem toho určité haló, pak se odehraje jeden zápas a jsem na měsíc a půl mimo. Člověk se cítí trochu trapně… Bohužel zranění k hokeji patří. Takové jsem však nikdy neměl, stalo se mi to poprvé. Úplně příjemné to nebylo. Ale zase se mi v tom období narodila druhá dcera, mohl jsem alespoň pomoci manželce a být s rodinou. Člověk se i na tom snaží hledat nějaká pozitiva. Ovšem snad už je to všechno za mnou a už se můžu soustředit jenom na hokej a dostat Liberec úplně někam jinam, než je nyní.

Přitom když jste se v polovině listopadu vrátil, hned jste si zlomil malíček.

Hned první zápas na Kladně, v druhé třetině jsem šel jako obránce na pinch, dostal jsem sekeru přes malíček a zlomil se mi poslední článek. Nebylo příjemné, když člověk přijde po zranění, dá si jednu třetinu a ve druhé mu zase zlomí prst. To už člověk kroutí hlavou, že to snad není možné. Ale teď už se to zahojilo a malíček mě už nijak neomezuje. Bylo to navíc na spodní ruce. První týden bolel, musel jsem si třeba vzít prášek na bolest, teď už jdu do zápasu i bez prášku.

Platí to i pro třísla?

Bavím se s doktorem a jde o specifické zranění, protože tříslo je furt namáhané. Člověk tomu při bruslení neuleví, takže mě ještě občas tahá. Ale myslím, že je stoprocentně zahojené. Jen to chce každodenní rutinu, posilovat i spodní břicho, aby třísla nedostávala takový záhul. Takže se tomu snažím co nejvíce pomoci, aby to přebíraly i jiné svaly. Hrát se s tím dá, občas to cítím, ale nejde o nic, abych byl mimo hru.

Před devíti lety jste velký progres zažil i díky spolupráci s kondičním trenérem Alešem Pařezem. Změnil jste například jídelníček, začal spát ve tmě. Upravil jste něco i tentokrát?

Asi ne. Ale je paradox, jak člověk stárne a má děti, tak teď jsem rád, když před zápasem usnu na dvacet minut, dřív jsem musel spát tři hodiny. Nyní když spím hodinu, cítím se hrozně přespalý a o to víc snad i unavený. Teď je pro mě dostačující i sedmihodinový spánek, dřív jsem spal deset a pak ještě tři hodiny před zápasem.

Tak snad už nezačíná stařecká nespavost…

(směje se) Je to možné. Ale alespoň budu moct vstávat ve čtyři ráno a jezdit pak na ryby…

Rybaření je váš velký koníček. Našel jste na něj čas v době zranění?

Jen jednou a na chviličku. Byl jsem za tátou na chatě a pak jsme koukali na kluky, když hráli v Boleslavi. Něco se povedlo i chytit, ale na těchto krátkých vycházkách to je o náhodě, jestli člověk něco chytí. Ale teď v prosinci plánuju jít a chytit nějakého vánočního kapra. Bylo by hezké, kdyby se povedl.

Prohloubila se v Americe takhle vášeň?

Asi jo. Když člověk devět měsíců na ryby nejde a pak přijede do Čech, těší se. S dětmi je už samozřejmě horší najít si čas, ale snažím se na ryby chodit. V Americe jsem byl párkrát na oceánu, ale to není rybaření jako v Čechách. A to víc jsem se tady snažil na ryby chodit. Když jsme ještě byli bez dětí, manželka jezdila se mnou. Vzala si knížku, u vody si četla, já mohl chytat, hezké to bylo.

Zaznamenal jste nějaký top úlovek?

Ani ne, něco se povedlo, třeba nějaký větší candát, ale furt chytám pro radost. Samozřejmě velký kapr asi udělá větší radost, ale jsem rád, když zabere i malý. To je super. Myslím, že víc se tomu budu věnovat až po hokejové kariéře, až budu mít čas chytat v měsících, kdy se velcí kapři chytají, což je v březnu nebo říjnu, listopadu. Až někdy budeme dělat rozhovor po mé kariéře, tak třeba řeknu, že už mám nějaký pořádný úlovek. (usměje se)

Rybaření po kariéře propadl třeba Patrik Berger, hodně chytá v zahraničí. Čeká vás něco podobného?

Vím, že takhle hodně hráčů chytá ryby a jezdí do zahraničí. Taky mám sen. Chtěl bych se jet podívat do Španělska na Ebro na sumce. Mám to dlouho v plánu, ale ještě se mi to nepovedlo. A pak bych chtěl jet na sever zkusit štiky, na ně se jezdí zase do Švédska. Ale nejprve musí děti vyrůst a musí být čas, takže až po hokejové kariéře.

Co s rybami děláte?

Všechno pouštím, ryby nejím. Mám to fakt jenom jako koníček. Ale třeba kdyby někdo chtěl na Vánoce kapra a povedlo se v prosinci něco chytit, tak bych ho vzal. Jestli si však vezmu jednu rybu za pět let, tak ještě přeháním.

Umíte rybu i zabít?

Asi bych to dokázal, ale tím, jak ryby opravdu neberu a nejím, velkou praxi v tom nemám. Kapra jsem už zabíjel, ale dlouho jsem to už nedělal. Někdo to má tak v ruce, že ho zabije hned, já bych to dělal asi dělal hodinu…

Hodně času vám teď nejspíš zabere i stavba baráku, ne?

Musím říct, že mám hrozné štěstí na super kamaráda v Liberci, který se mi o to stará. Prakticky se vůbec o nic nestarám. Když je nějaký problém, vše zařídí a vůbec žádné starosti ohledně baráku nemám. Je na něj stoprocentní spoleh. Jediné, co dělám, že vždy zaplatím fakturu, kterou mi pošle. Nebo vezmu kočárek a jdeme se podívat do ulice, jak stavba roste.

Kdy se chcete stěhovat?

Záleží. Smlouvu jsem podepsal do roku 2027 a pak se uvidí, co bude dál. Jestli bude zdraví sloužit a bude o mě ještě v Liberci zájem, nebráním se tomu podepsat další smlouvu. Ale kdyby to třeba už neklaplo a nebyl bych tady, tak už bych se asi do toho baráku s manželkou přestěhoval, jinak bychom bydleli asi pořád v Liberci. Plán je postavit ho do jara 2027, myslím, že to bude i dřív. Ale vůbec žádný tlak postavit ho třeba do příštího roku není, může se stavět postupně.

Téměř to znělo, jako byste chtěl za tři roky končit kariéru.

To ne, ale neměl jsem úplně štěstí na zranění. Urval jsem si koleno, i když to je úplně stoprocentní, to musím zaklepat. Ale podívejte se, jdete na rozbruslení a urvete si na šest týdnů tříslo. Člověk neví, co ho v kariéře potká.