Článek
Co se vám teď honí hlavou?
Věděli jsme, že kdo bude mít nejmíň bodů po 52 kolech, tak půjde dolů. A jsme to my. Díky bohu jsme dostali šanci se o to poprat ještě v posledním zápase tady v Litvínově, ale bohužel ji nevyužili. Klukům jsem ale v kabině říkal, že jsem na ně pyšný a hrdý.
Dlouho jste s Litvínovem drželi krok. Zlomil vás třetí gól v závěru druhé třetiny?
Udělali jsme chybu v oslabení, kdy jsme se stáhli moc dolů a nechali tam volnýho hráče na volej. Ke vší smůle to bylo ještě čtyři sekundy před koncem třetiny, což nás myslím trochu položilo. Po čtvrtém gólu jsme pak museli riskovat a jít do útoku.
Týmy namočené v boji o záchranu v závěru přestupního termínu posilovaly. Nelitujete zpětně, že jste neuskutečnili nějaký trejd?
Víte posílit...Nemyslím si, že byli nějací volní hráči. Kdyby došlo k nějakému trejdu, tak všichni žádali dva naše nejlepší hráče, tedy Strnada a Austina, což jsme si nemohli dovolit. A cizinců jsme měli šest, takže jsme ani neměli kam sáhnout. A jestli se něco mohlo udělat líp? Po bitvě je každý generál a já nemyslím, že jsme si to celé prohráli tímhle zápasem.
Máte jistě na mysli jedenáct proher v řadě. Bude vás sérii nezdarů, která tým nakonec stála záchranu, dlouho bolet?
Je to ponaučení pro všechny. Když jste na vítězné vlně nebo naopak na vlně porážek, je to jako sněhová koule. Nedá se to zastavit. Nemůžete prostě lusknout prstem a říct, teď začneme makat. Takhle to nefunguje. Když slyším některé odborníky, proč jsme prohráli jedenáctkrát za sebou, nebo jak mohli vyhrát třikrát v řadě...To je prostě sport. Jde hodně o sebevědomí. Bohužel jsme nedokázali porazit týmy, s kterými jsme bojovali o udržení.
Jak náročný byl závěr soutěže na psychiku?
Ono hlavně záleží, jakou má člověk zodpovědnost a kolik mu je let. Nečekal jsem, že budu v osmačtyřiceti hrát zápas o všechno. Rozhodující utkání o záchranu je daleko psychicky a fyzicky náročnější než play off. Přirovnal bych ho k bitvě gladiátorů, kdy jeden musí umřít minimálně na jeden rok. Když jste v play off a prohrajete zápas číslo sedm, tak vás to mrzí moc, ale příští rok máte další šanci. A tady už zkrátka žádná není.
Zažil jste toho v hokeji strašně moc. Byl tohle pro vás jeden z nejtěžších zápasů v kariéře?
Jak říkám, všechno záleží, jakou máte zodpovědnost a kolik vám je let. Moje zodpovědnost vůči klubu, našim fanouškům, sponzorům je obrovská. Do toho ještě hrajete a tlak se násobí. Není to jednoduchý, ale kdyby bylo, dělal by to každej.
Sledoval jste po očku, jak si vedou Pardubice v Brně?
Abych pravdu řekl, tak já vůbec nevím, jak hrály. Nekoukal jsem na výsledek. Nás to moc nezajímalo, my jsme věděli, že kdo vyhraje, zůstává v extralize. To bylo jediné, co jsme řešili.
Obrovská úleva. Překvapilo mě, že jsem ráno před zápasem vůbec nebyl nervózní, přiznal pětibodový Tomáš PospíšilVideo: Sport.cz
Máte už v hlavě, jak příští rok zvládnout první ligu?
Nevím, co bude dál. Musíme si sednout, vymyslet další strategii. Postoupit zezdola je velice náročný, těžký a nám to vzalo pět let. Není to jednoduchý. Ani se pak v extralize udržet v současném systému. Musíme se zamyslet, sednout si a jít zpátky do práce.
Vítěz první ligy postupuje podle aktuálních regulí rovnou do extraligy. Bude tento fakt pro vás hnací motor?
Jak je to teď, neznamená, že to takhle bude i příští sezonu. Samozřejmě majitelé extraligových klubů budou hlasovat, jak dál, což se nás už ale netýká, my už tam nejsme.
Uvidí fanoušci Jaromíra Jágra na ledě i v příštím ročníku?
Nemám tušení. Hokej dál miluju, ale je to rok od roku náročnější. Byl jsem zvyklej hrát v klíčových zápasech líp, než jsem hrál v Litvínově, a pomohl je týmu vyhrát. Chuť do hokeje je menší než před deseti lety, to je samozřejmé. Všechno záleží na tom, jestli najdu smysl dál pokračovat. Uvidíme.
Sezonu končíte už na začátku března. Jaký bude váš program pro nejbližší dny?
Zatím ještě nevím. Ale nemáme podepsáno spoustu hráčů...
