Článek
Homolka zkušenému forvardovi připomněl, že před dvanácti lety po nominaci do národního týmu prohlásil, že už mu chybí v hokejové kariéře jen štace za hranicemi. Pech se tomu jen pousmál. Smlouvu v Budějovicích má totiž ještě na další dvě sezony, ale připustí, že není úplnou utopií, že by se ještě do ciziny vydal. „Lákalo by mě to i kvůli řeči. Jak jsem furt tady, tak jinou řeč moc neumím," usměje se s tím, že si stáhl aplikaci a šprtá cizí jazyk každý den.
Nabídky z ciziny už během bohaté kariéry dostal. V roce 2009 se ozval švýcarský Biel, ale přišel nečekaný zádrhel. „Byl leden a oni řekli, ať čekám do května. Vary mi v tu chvíli nabídly pětiletou smlouvu a já nebyl hráč, který by měl vyděláno, že by nemusel pak nic dělat. Nechtěl jsem čekat čtyři měsíce, aby pak řekli, že mě nechtějí," tvrdí, proč se nakonec rozhodl zůstat v tuzemské nejvyšší soutěži.
„V květnu už je těžký něco hledat. Kádry jsou plný, hráči podepsaní. Někde se třeba uchytíte, ale už to nemusí být tak dlouhá smlouva. A tak jsem podepsal ve Varech na pět let," dodává s tím, že po uplynutí prvního roku kontraktu přišla s nabídkou Riga. Odchod do KHL vypadal slibně, smlouva byla dobrá. „Jenže malýmu byly dva roky a nechtěl takhle cestovat a létat. Chtěl jsem být s rodinou doma, nakonec jsem odešel do Sparty."