Článek
Co vám majitel Komety řekl?
Abych šel domů. Že patřím do Komety. A já v tu chvíli neměl co řešit. Byl jsem nadšený. Přišel mi návrh smlouvy, a já s ní hned souhlasil. Nic jsem nevymýšlel, a podepsal jsem ji. A musel jsem ještě zajít za popradskými funkcionáři a vysvětlit jim situaci, jaká nastala. Jsem jim vděčný, že mi vyhověli a uvolnili mě. Takže nakonec došlo k tomu, o čem moje žena občas mluvila, a co si v podstatě vysnila. U mě to bylo podobné.
Rozšíříte dosavadní brněnskou brankářskou trojici Sedláček, Tomek, Klimeš. Víte, jaká má být vaše role?
Půjdu trénink od tréninku. Budu na sobě tvrdě makat. Hodlám Kometě pomoct co nejvíc na ledě i v kabině. Rád bych v Brně zase zažil nějaký úspěch.
Znal jste nové brankářské kolegy?
Nejvíc Lukáše Klimeše. Ten je v Kometě už dlouho. Se Sedláčkem jsme proti sobě nastupovali už v mládežnických kategoriích. Paradoxně jsem takřka vůbec neznal Tomka, přestože je to krajan.
Vychytal jste v popradském dresu ve slovenské lize dvě nuly, ale vaše procento úspěšnosti 89,5 nebylo úplně nejlepší...
Čísla jsou čísla. Za nimi je ale dost dalších věcí. Změnil se nám trenér a tím i styl hry. Na Slovensku se odkládalo hodně zápasů navzdory tomu, že v mužstvu bylo třeba jen pár nakažených koronavirem. Pořád jsme se museli do toho znovu dostávat. Pevně věřím, že v Brně to bude z mé strany mnohem lepší.
Jak dlouhý kontrakt jste v Brně podepsal?
Na dva roky. S panem Zábranským jsme se ale bavili i o vizi do budoucna. Že bych mohl kupříkladu v klubu v nějaké funkci pomáhat také po skončení kariéry. To by se mi líbilo. Asi sem skutečně patřím. Vždyť se mně v Brně narodily děti. A srdce mi vždycky bilo pro Kometu.
Vracíte se už podruhé nebo potřetí. Není těch návratů příliš?
Myslím, že ne. Poprvé jsem odešel, když se mi naskytla příležitost zkusit Kontinentální ligu. Z bratislavského Slovanu jsem se vrátil, i když o mě stál i Třinec. Pak přišlo období, kdy se v Kometě dařilo Karlu Vejmelkovi, a já jsem se cítil nevytížený. Logicky jsem odešel na hostování do Zlína. Pomohlo tehdy mně i Beranům. A k mému třetímu odchodu do Českých Budějovic došlo na počátku covidové doby, kdy nikdo nevěděl, co se bude dít, a v jaké finanční situaci kluby budou. Vždycky jsme se ale rozešli v dobrém s tím, že mám dveře zpátky otevřené.
Jak vás teď přijali staronoví parťáci v kabině Komety?
Skvěle. Vždyť s naprostou většinou kluků se dobře z minulosti znám. Hned jsem zjistil, že Vinnie (Tomáš Vincour) rýpe tak jako rýpal předtím. A kapitán Zaťa (Martin Zaťovič) je prostě pořád Zaťa. Stále vymýšlí nějaké srandičky.
Jaké to pro vás bude chytat v brněnské aréně jen před povolenou tisícovkou diváků?
Škoda, že jich pořád nemůže přijít víc. I ta tisícovka ale umí vytvořit výtečnou kulisu. Pro mě bude velký svátek už jen to, že budu zase nastupovat v hale, v níž jsem toho v minulosti prožil tolik příjemného.
Sledoval jste doteď aspoň na dálku extraligové zápasy Komety?
Jasně. Když to jen trochu šlo, seděli jsme se synkem u televize nebo počítače. Viděli jsme dobrá i horší utkání. A vypozorovali jsme, jak je česká nejvyšší soutěž v této sezoně neskutečně vyrovnaná.
Čeho byste chtěl s Kometou dosáhnout?
Jsem přesvědčený, že jsem přišel do hodně silného mužstva se spoustou vynikajících hokejistů. V Kometě se vždycky přemýšlí jen nad tím jedním... (úsměv). O všem podstatném se vždycky rozhoduje až v play off. V něm se uvidí, jak budou týmy držet pospolu. Já se netajím, že bych po čase už zase potřeboval něco vyhrát.
Sledujete i extraligové trápení posledního Zlína, v němž jste v minulosti také část sezony působil?
Jasně. Dokonce si občas i se zlínským brankářem Hufem zavolám. Díval jsem se v úterý na jejich nepovedené střetnutí s Mladou Boleslaví (2:7). Na zlínských klucích bylo jednoznačně vidět, jak moc chtějí a dávají do toho všechno. V hlavách ale zároveň mají, že situace není vůbec dobrá, a ono to nejde. Mrzelo mě, že jsem zaslechl pískot z hlediště. Jsem si jistý, že nikdo ze Zlíňanů na ledě nic nevypouští. Je to už ale pro ně hodně těžké.
Jak se vám s rodinou žilo v Popradu?
Líbilo se nám tam. Prostředí v Tatrách je nádherné. Podnikali jsme výlety a procházky do krásné přírody. Ale nyní, když můžeme být znovu v Brně, jsme si řekli, že už to tam stačilo.
Poprad vedl kanadský kouč Neilson. Jaká to byla zkušenost?
Měl trochu jinou filozofii než čeští a slovenští trenéři. Chtěl, abychom dávali co nejvíc gólů, a aby se fanoušci bavili. Proto jsme hráli útočný hokej. I na trénincích jsme se věnovali víc ofenzívě než bránění. Žádal po hráčích v poli, aby napalovali puky a hnali se za nimi dopředu.
