Článek
Muselo to pro vás být speciální utkání, že?
Bylo to zajímavé. Hlavně proto, že k zápasu došlo už po týdnu, co jsem z Vítkovic odešel. Za ten týden se ale ve Vítkovicích stalo hodně a musím říct, že to dneska byl úplně jiný tým, než ho znám.
V jakém smyslu? Máte na mysli hlavně výměnu trenérů, když odvolaného Mojmíra Trličíka nahradil v pondělí Miloš Holaň?
Impuls výměny trenérů vždycky z pohledu hráče udělá hodně, a i teď to bylo vidět. Jezdili proti nám po prdeli a odvedli maximum.
Vypisoval jste před zápasem v kabině speciální prémie?
Ty se vypisují pokaždé, když se hraje proti týmu, v němž jste vyrůstal. Byla to samozřejmost a kluci se mě na to ani neptali. Před měsícem jsem ještě za Vítkovice vypisoval prémie proti Spartě a teď se to akorát otočilo. Zase budu muset platit.
Není vám vašich bývalých spoluhráčů až trochu líto? Padli už posedmé v řadě, přestože se Spartou sehráli vyrovnaný zápas, byť tomu výsledek 5:2 nenapovídá...
Kdybych tam pořád byl, líto by mi to bylo. Teď už jsem se ale hlavou našteloval na klub, za který právě hraju. Jinak by to ani z mé strany nemohlo fungovat.
Původně vám byl připsán druhý gól Sparty, nakonec jej ale přiznali spoluhráči Buchtelemu, který puk doklepl do sítě. Nemrzí vás to?
Jestli Buchta říká, že tam strčil hůl, tak je to jeho gól. Hokejku tam opravdu měl. Věděl jsem, že jsem tam do něčeho narazil, sám jsem byl ale překvapený, že nejdřív hlásili mě.
V 51. minutě jste rovněž byl u druhého gólu Vítkovic, když se vás Marosz s pukem na holi zbavil nádherným otočením kolem své osy a pak překonal gólmana Machovského...
To je Rosťa Marosz... Věděl jsem, že od něj přijde něco spešl. Neměl jsem rychlost, ale za takovou akci, kterou předvedl, si myslím, že spolu vyhrajeme Zlatou helmu. (směje se)