Článek
Sezonu jste začínal šel jako nechtěný v Kometě a skončilo to titulem, je to velké zadostiučinění?
Byla to šílená sezona. V létě jsem byl dva měsíce bez práce, neměl jsem nic. Pak jsem sice podepsal v Kometě, ale nedostal jsem ani moc čuchnout nedostal a byl jsem rád za Přerov. Byla tam skvělá parta, dařilo se mi a všiml si mě Třinec. Zpočátku to ani tady nebyla žádná sláva. Výkony byly nahoru dolů, chvíli jsem se hledal taky. Ale v play off mi kluci strašně moc pomohli a kvůli tomu se začalo dařit. Ten pocit je úžasný. Nemám slov. Po deseti letech, kdy jsme vyhráli juniorský titul se Znojmem, mám i extraligový chlapský titul, to je neskutečné.
Co jste v sezoně dělal, abyste se zase nakopl?
Snažil jsem věřit sám sobě. Věděl jsem, že makám na sto procent. Někdy je takové období, kdy se nedaří. Věřil jsem, že se to otočí. Ta příležitost v play off mi spadla skoro pomalu z nebe. Snažil jsem se ji chytit za pačesy a říkal jsem si, že se to už nemusí opakovat. Hrát o titul, s takovým týmem před sebou. Snažil jsem se tam nechat všechno a vydat se ze všech sil.
Jak si vážíte rekordů, které jste překonal... nejvíc nul v jednom play off, nejdelší šňůru v minutách v play off?
Šňůru vůbec nevím, to slyším poprvé. Viděl jsem před zápasem, že tam je vyrovnaný rekord pěti nul. Kdyby mi to někdo řekl před sezonou nebo i před play off, tak bych si říkal: No, to určitě! Je to skvělý. Vděčím a děkuju za to klukům. Máme nejvíc zblokovaných střel, strašně moc mi pomáhali dozadu, nechali na mě už jen jednoduché střely. Je to už fráze, ale já si za tím stojím, protože je to pravda. Získal jsem sebevědomí, a proto jsem dokázal kluky i podržet v některých momentech. Třeba když na mě patnáct sekund před koncem jel pomalu sám a já to chytil.
Hokejisté Třince se radují z vítězství.
Třinec hrál třetí finále za sebou, získal druhý titul v řadě, v čem je to tady tak výjimečné?
Těžká otázka. Když se podíváte na soupisku, tak jsou tady jména neskutečných kvalit. Spousta z nich hrála v NHL, KHL, kluci jsou fantastičtí, mají obrovskou kvalitu. Hrajeme týmově, všichni dřou na druhého, pomáhají si, to je obrovsky důležité. Je tady nastavený striktní režim, který se musí dodržovat. Ale funguje to, a proto je to tady úspěšný.
Na konci základní části se tým týmu dotkla rodinná tragédie Petra Vrány. Bylo důležité, že se vrátil?
Chtěl bych před ním hluboce smeknout. Ta situace, která se mu stala, jak jsem s tím vyrovnal, to nedokáže kdekdo. Díky němu, i pro něho jsme to hráli, protože je to neskutečný bojovník. Byl lídrem, pomáhal nám a nešlo na něm v uvozovkách ani poznat, že se něco stalo... Neskutečný, neskutečný, fakt byl výjimečný.
Co bylo nejtěžší v celém play off?
Sedmý zápas s Boleslaví, kdy se to hrálo asi padesát minut 0:0. Jedna chyba, jeden gól může rozhodnout a podělat celou sezonu. To bylo nejtěžší na nervy. A i ten minulý v Liberci, kdy jsme šli za bezbrankového stavu do prodloužení. To bylo těžký na nervy, tyhle momenty byly asi jedny z nejtěžších.
