Z Hyky je ve Spartě nový člověk: Byl jsem uspokojený, ale konec v Dynamu mi otevřel oči

Je to dílčí úspěch. Toužíme vyhrát každý zápas, a když už jsme v téhle situaci, tak chceme první místo udržet. Jdeme si za tím a teď se nám daří. Je to samozřejmě příjemné, dodává nám to sebevědomí. Makáme celou sezonu, víme, co máme dělat, a všechno si začalo sedat. Před vrcholem sezony se dostáváme do pohody, i nálada je uvolněnější. Snad si to přeneseme i do play off.

Samozřejmě je to motivace, abychom tenhle fakt zbořili. Ale víme, že v březnu se všechno maže. Tam teprve sezona začne. Startuje se od nuly a rázem je to úplně jiný hokej. Rozhoduje každý detail, musíme na ledě sežrat puk. Já mám obrovskou chuť, protože titul v kariéře ještě nemám. A když vidím, jak tým funguje, tak nám věřím. Ale musí se všechno sejít.

Každý to má jinak. Já se snažil připravovat speciálně směrem na play off, ale letos už to asi udělám jinak. Celkově jsem totiž hodně změnil přístup.

Začal jsem řešit stravu. Hlídám si jídelníček, což jsem dřív vůbec nedělal. Prostě jsem se nějak najedl, ale potom jsem byl v deficitu a moje tělo nemělo kde brát energii. Šel jsem unavený do zápasu a myslel jsem si, že jsem se špatně vyspal, jenže často to bylo jenom špatnou stravou. Ale musím říct, že ještě důležitější změnou pro mě je spolupráce s mentální koučkou.

Chtěl jsem ten konec v Pardubicích nějak vymazat z paměti a začít s čistým štítem. A po mentální stránce mi to ohromně pomohlo. Dřív jsem psychiku vůbec neřešil, ale teď už vím, že hlava ohromně ovlivňuje sportovní výkon. Často jsem si myslel, že je všechno dobré, jenže nebylo. Kdo dělá nějaký sport, tak ví, o čem mluvím.

S odstupem času vlastně jo. Jasně, na začátku jsem z toho byl hodně špatný, protože mi určitě mohli o rozvázání smlouvy říct dost jiným způsobem. A o to celé šlo, o komunikaci. Ale to už rozebírat nechci. Jak říkáte, nakonec se mi to vyplatilo. Konec v Dynamu mi vlastně otevřel oči. Možná už jsem byl příliš uspokojený. Uvědomil jsem si, že se ve svém věku pořád můžu zlepšovat a pořád mám na čem pracovat. Takový restart jsem potřeboval.

Je pravda, že mě uspokojení trochu doběhlo. Zahrál jsem si v NHL, dařilo se mi v Rusku, tak jsem si trochu myslel, že to v extralize půjde samo. Věděl jsem, že bych měl makat, ale dřina šla trochu stranou. Nepřidával jsem si takové dávky tréninku, jaké byly potřeba. A to se vymstilo.

Jo, pokud chci patřit mezi nejlepší a být jedním z lídrů týmu, je to nutnost. Asi každý ví, že nestačí odtrénovat a jít domů. Podle toho to taky na tréninku vypadá, i po konci skoro všichni zůstáváme a ještě půl hodiny po sobě střílíme. Já jsem si navíc zařídil individuálního kouče. Pilujeme dovednosti na ledě, taky rozebíráme video. Pořád se snažím zdokonalovat silné stránky, ale hlavně pracovat na těch slabých. Sám se divím, co se člověk může naučit po třicítce. I v tomhle věku je toho pořád dost.

Ještě před rokem bych si myslel, že to pro mě bude něco speciálního. Ale jak jsem změnil přístup, tak to beru identicky jako zápas třeba proti Brnu nebo Olomouci. Jasně, trochu jsme se poškádlili s kamarády Lukášem Sedlákem i Romanem Willem. A nějaké vzpomínky se mi vybavily. Ale připravil jsem se na to úplně stejně.

Na konci první třetiny jsem ve středním pásmu zajel do rýhy. Špatně jsem zatnul levou nohu a v zadní části stehna mě něco píchnulo. Zatím netrénuju na ledě, ale v posilovně už jo a snažím se zůstat v kondici. Věřím, že to nebude nic vážného a co nejdřív se vrátím zpátky.

V mém věku už se mi často nestává, že bych byl jasně nejmladší v lajně. (směje se) Ale s kluky se skvěle doplňujeme. Našli jsme chemii, taky proto spolu hrajeme takřka celou sezonu. Řepa je excelentní bruslař s výbornou střelou, Sob výborně zvládá buly i osobní souboje a perfektně rozdává puky.

Parádně. Moc si to tady užívám, kluci mě mezi sebe skvěle přijali. Konečně mám po tom, co se stalo, zase radost z hokeje. Navíc v Praze bydlíme s rodinou už pět let. Mám doma dvě nádherné děti a úžasnou manželku, i po životní stránce nám to tady vyhovuje. Chodíme na výlety a procházky, jezdíme k babičkám na víkendy, to je ideální odpočinek od hokeje.

Koukám se na něj skoro pořád. Hlavně o víkendu nebo přes týden na Ligu mistrů. Fotbal jsem v dětství taky hrával, nakonec tedy na plné čáře zvítězil hokej, ale vztah k fotbalu mi zůstal. Jsem odjakživa sparťan a se spoluhráči jsme se už na několika zápasech byli podívat. Po rodině je to druhý nejlepší relax. (směje se)