Článek
Nejde snad ani začít jinak. Jak jste na tom zdravotně?
No... po zhruba dva měsíce trvající léčbě kolena, přišlo zranění prstu. Ale na druhou stranu to není až tak vážné, jedná se o zlomený článek palce a za dva tři týdny budu zpátky.
To se vám stalo v utkání v Litvínově?
Ano. Zhruba v 35. minutě na buly proti Brianovi Ihnacakovi. Ale jak ve mně proudil adrenalin, tak jsem to jenom stáhnul a utkání dohrál. Dal jsem s tím zlomeným prstem i vítězný gól. Po zápase jsem jel na rentgen, kde lékař přišel na to, že je zlomený.
Po vyléčení kolena jste stihl jen sedm zápasů a znovu se zranil. Jaká byla vaše reakce?
Je to těžké. Obzvláště v této sezóně, před níž přišel k týmu trenér Varaďa. Dal mi najevo, že o mě hodně stojí a byl jsem na ni ohromně natěšený. Jenže přišlo zranění kolena a prakticky jsem absolvoval druhou letní přípravu. Měl jsem pak na hokej ještě větší chuť, cítil jsem se skvěle. Ale co můžu dělat? V životě jsem narazil na těžší překážky, než je zlomený palec.
Vím, že vaše léčba kolena neprobíhala úplně standardně. Je to tak?
Řeším tak zdravotní problémy už více jak pět let. Poznal jsem metodu, které věřím a která mi pomáhá. Začalo to, kdy mi kvůli problémům se zády hrozila operace a chiropraktik Milan Javanský je zvládl vyléčit i bez ní. Zná mechaniky těla a přestože verdikt lékařů byl znovu jednoznačně operace kolene a dlouhá pauza, já jsem věděl, že mě dá dohromady mnohem dříve. Byl jsem za ním i nyní s palcem na ruce. Proč do sebe rvát prášky, když to jde i jinak.
Vinou zranění jste ale přišel o možnost zabojovat o olympiádu. Jak moc tohle mrzí?
Řeknu tu úplně otevřeně. Nějak moc mě to nemrzí. Už je mi 32 let a v KHL je spousta mladších kluků. Šance vybojovat si místo v nominaci z české extraligy je myslím hodně malá, i když pár kluků se tam určitě dostane a já jim to velmi přeji. Pro mě je ale prioritní abychom s Třincem uspěli na klubové scéně. Reprezentační turnaje, které jsou v průběhu roku by mi ubíraly čas na odpočinek i na přípravu. Proto jsem olympiádu vůbec neřešil.
Opravdu na reprezentační dres nemyslíte? Mohla to být vaše poslední šance si poprvé zahrát na olympijských hrách.
Přes dva roky jsem byl součástí reprezentace, hrál jsem na dvou světových šampionátech, mám bronzovou medaili. Byla to skvělá zkušenost a hodně mi to dalo, ale to je tak všechno. Nyní už se stoprocentně soustředím na klubovou scénu. A v reprezentačních pauzách budu raději doma s týmem nabírat síly.
Třinec nyní směřuje k prvnímu vrcholu sezóny. Stihnete semifinálové souboje Ligy mistrů s Jyväskylä?
Nevím, jestli ten první, ale druhý zápas doma bych moc rád stihnul. Ve Finsku jsem dva roky působil (2009–2011) a vím, že Jyväsyklä je velmi kvalitní tým, sranda to nebude.
Ve druhém roce svého působení v Lukko Rauma jste Jyväskylä porazili v souboji o ligový bronz. Tušíte, co vás v souboji o finále Ligy mistrů čeká?
Strašně těžký protivník. Nikde jinde jsem nezažil tak rychlý hokej jako ve Finsku. Rozdíl mezi švédským a finským hokejem je právě v té rychlosti. Na rozdíl od Švédů, kteří hodně hrají s pukem, se Finové nebojí puk nahodit. Musíme se připravit na to, že budeme lítat nahoru dolů. Bude hodně záležet, jak budeme trpěliví.
Před sezónou jste se zmínil, že Sparta minulý rok na úspěch v Lize mistrů (postoupila do finále) doplatila v play off proti Brnu. Neobáváte se podobného scénáře?
To je otázka. Do budoucnosti nevidím, ale opravdu si myslím, že na to Sparta dojela. Ale nejde jen o ty zápasy, strašně těžké jsou i samotné přesuny po Evropě. V neděli večer odehrajeme zápas, a zatímco ostatní týmy mají volno, my v pondělí brzy ráno sedíme v autobuse a směřujeme na letiště. Ono to může vypadat pohodlně, ale je to docela únavné.
Vaší výhodou by mohlo být, že zatímco Sparta cestovala na finále do Švédska, Třinec by hrál doma ve své hale. Navíc extraligu čeká před play off olympijská přestávka.
V tom případě by nám síly chybět neměly. Ale těžko odhadovat, co bude v play off. Kometa taky nešla do vyřazovacích bojů jako největší favorit a nakonec všechny porazila.
