Voženílka jsem chtěl zbít, bavil navrátilec do Třince Jank

„První důvod mého návratu je to, že když jsem tehdy odcházel, tak jsem říkal, že udělám vše, abych se jednou vrátil. Tím druhým pak to, že Třinec je nejlepší organizace v republice a já chci být taky nejlepší,“ svěřoval se Jank.

Třinec od vašeho odchodu vyhrál pět titulů v řadě. Už vám to někdo v kabině předhodil?

Pár lidí si do mě samozřejmě rýplo, ale já to beru. Vše má být, jak je. Co bylo, bylo, teď jsem tady a udělám vše pro to, abych dobře zapadnul do kabiny a byl prospěšný týmu. Chci se porovnávat s nejlepšími a furt se posouvat. A Oceláři jsou ti nejlepší.

Věříte, že vítězná série Ocelářů bude pokračovat?

Samozřejmě. Všichni v třinecké kabině to chtějí furt stejně a půjdou si za tím. Doufám, že se nám to podaří. Ti kluci tady jsou opravdu neuvěřitelní, vytvořilo se tady něco výjimečného, co nikde jinde v republice není. Já do toho skočil a jen jako houba nasávám ty informace a atmosféru. Jsem moc rád a vděčný, že tady mohu být.

Jaká je pravděpodobnost, že série titulů bude pokračovat?

Pokud by to někdo spočítal, tak to asi víme. Myslím, že na začátku sezony je ta šance pro každého stejná. Každý v extralize chce ten titul vyhrát a nikdo není v ničem pozadu. Všichni se snaží zlepšovat a jde pak především o to, co kdo v sezoně předvede a jak se připraví na play off. Jaká je ten tým rodina a jak hráči táhnou jeden za druhého.

Změnilo se něco v Třinci po těch letech, co jste tady nebyl?

Nic (smích). Všechno zůstalo při starém.

Pár kluků z doby, kdy jste tu hrával, v Třinci stále je. Byl někdo, na koho jste se hodně těšil?

Hrál jsem s Dravcem (Dravecký), s Růžou (Růžička), s Mazim (Mazanec), s Nedem (Nedomlel) jsem byl v Hradci, Miloš Roman nebo Činel (Cienciala) už tady tehdy nakukovali do áčka. Se spoustou kluků jsem se znal, nepřišel jsem do něčeho neznámého.

Jaké to pro vás bylo hrát proti Třinci?

Nepříjemné. Těžko se skrz ten jejich obranný val dostávalo, a když se jejich kluci dostali do útočného pásma, tak to byl jeden velký koncert. Jsou neuvěřitelně šikovní, dokážou si šance vytvořit a hlavně je proměnit.

Byl rozdíl mezi Třincem v základní části a play off?

Nebyl. Ono toho ve finále ani nejde extrémně moc měnit. Ta tvář toho týmu tady je už iks let stejná a něco měnit je hodně těžké. V půlce sezony si říct, teď přestaneme bránit a budeme jen útočit, nejde. Ten styl, herní projev je v průběhu sezony stejný.

Bavil jste se už s trenéry o vaší roli v týmu?

Na všechno je ještě spousta času, ale samozřejmě všichni vědí, jaký jsem hráč, co mohu nabídnout. A to musím odevzdávat na sto deset procent. Od toho tady jsem. Nepočítejte s tím, že tady budu dělat kličky na modré jako Karlsson, jsem tady na úplně jiné věci.

Na jaké?

Bojovnost, blokování střel, obětavost, týmovost, to mě vždy zdobilo, toho jsem se chytil a to je nějaká moje tvář po celou kariéru.

Proti Třinci jste hrál v předminulé sezoně finále. Vzpomněl si na to někdo z nových spoluhráčů?

Ani ne, kluci tady odehráli tolik finálových sérií, že si už ani nepamatují, že proti mně hráli (smích).

Třinec opustil reprezentant Daniel Voženílek. Vy jste ho zažil jako soupeř, bude scházet?

Vožuch je hrozně nepříjemný hráč a kolikrát jsem ho chtěl zbít, ale on nechtěl. Když jsem přišel do Třince, tak jsme byli v Neborech, kam jsem se nastěhoval pár týdnů sousedi. A musím říct, že je to dobrý kluk. Většinou to tak bývá. Ten, kdo bývá tvrdší a nepříjemný na ledě, tak je potom v osobním životě fajn. Bude to velká ztráta, ale přišel Justin Addamo, doufám, že ho nahradí a bude ten power forvard, ten nepříjemný před tou bránou.

Po ochodu z Třince jste hrál v Chomutově, v Plzni a v posledních sezonách jste působil v Hradci Králové. Bylo těžké se tam rozloučit?

Bylo to emotivní. Nejsem typ, který by moc brečel, ale po tom zápase v Pardubicích mě to hodně vzalo. Tam jsem to už neudržel a slza ukápla. Ale takový je život, musím jít dál, co bylo, bylo a teď je přede mnou jiná velká výzva a tu chci naplnit.