Článek
Oba zápasy byly hodně urputné. Je to boj, jaký jste čekali?
Je to fyzicky strašně náročný hokej. Není tam kus ledu, kde by bylo trošku volno. Okamžitě k nám přistupují. Jak se my snažíme být všude nakrátko, tak úplně stejně hrají i oni. Bojuje se o každý metr ledu a rozhodují jeden dva góly. Zatím to tam nepadá, ale zaplať pánbůh, že to je 2:0. Myslím, že zaslouženě. Bůh existuje, protože ten gól, jaký jsme dostali po tom odrazu z rohu mohl sérii dost ovlivnit, ale nestalo se. Za mě zasloužené dvě výhry.
Co s vámi udělalo kuriózní vyrovnání, před nímž se puk nahozený po mantinelu odrazil před bránu, v níž ale Kacetl už nebyl, protože si pro něj jel k zadnímu mantinelu?
Nesmí to s námi udělat nic. I takové góly padají. Něco bylo asi na plexiskle. Věděli jsme, že do nich bušíme, jen se bránili. Tak jsme si řekli, že nepolevíme a budeme pokračovat v tom, jak hrajeme. Že se to přikloní na naši stranu a rozhodující gól dáme my.
Je to i o vaší trpělivosti? Že si umíte počkat na šanci, přesilovku?
Je to tak. Rozhodčí to pouštějí, nechávají nás hrát. Je to i o trpělivosti. Do brány jsme se tlačili hodně, ale musíme být trpěliví. Nezbláznit se, mít třetího hráče nahoře, ať nás to pak nemrzí, že bezhlavě útočíme, Vítky ujedou a dají gól. Pak by to zavřely ještě více. Trpělivost je hodně důležitá.
Je pro vás brankář Aleš Stezka velkou překážkou?
Pochytal toho hodně. Chytá skvěle celou sezonu a i teď v play off to ukazuje. Je to pokorný, pracovitý kluk. Přeju mu, ať mu to jde. V sérii by ale mohl trošku polevit (smích). Chytá zatím parádně, o to víc mu to musíme znepříjemnit a rvát se do brankoviště. I když přes mě uvidí asi i tak, tak tam taky musím chodit.
Z Vítkovic ho znáte, kde má slabinu?
Znám ho jak z tréninků, tak ze zápasů dost. Ale tak stejně zná on mě. Nevím, zda je to spíš výhoda nebo nevýhoda. Ale tahle série není mezi mnou a Alešem, ale mezi Vítkovicemi a Třincem. Je jedno, kdo góly dá. Je to o jednom dvou gólech, je to boj. Musí se to lidem z Ostravy i fandům v Třinci líbit.
Jaké to je hrát proti týmu, kde jste začínal sezonu?
Když hráli kluci proti Olomouci, tak jsem přál postup jim. No, a když bylo jasné, že půjdou na nás, tak jsme si doma se ženou plácli. Je to super pro kraj, pro lidi, přijdou plné stadiony tady i v Ostravě. I pro nás je to lepší, nemusíme cestovat někam do Čech. Ušetříme spoustu času, mnohem lépe zregenerujeme, než abychom trávili hodiny v autobuse.
První gól druhého zápasu jste dali v přesilovce po slušivé kombinaci. Takhle to máte namalované?
Nemůžu odkrývat karty, co je a není signál. Sešlo se tam ale hodně věcí. Miloš Roman vyhrál buly Kundrcovi (Tomáši Kundrátkovi) na hokejku, on to z jedničky posouval na mně a mi to naštěstí nepřeskočilo hokejku. Z jedničky jsem to posouval na Nesyho (Andreje Nestrašila), který to nějak dostal pod beton. Mohlo to skončit hned na Kalouskovi (Kalusovi), kterému to prošlo těsně pod nohou. O tom je hokej, musí se věřit, že nahrávka projde. Prošla a byl z toho gól.
