Článek
Letošní sezóna vám vychází výborně. Přidával jste si během léta v trénincích?
Léto jsem měl tentokrát náročnější než obvykle, protože jsem věděl, že dostanu větší prostor na ledě. Tušil jsem, že tahle sezóna může být pro mě klíčová. Snažil jsem se tedy co nejlíp připravit, abych nezklamal trenéry.
Spokojený můžete být i z týmového hlediska. Oceláři se drží v první čtyřce...
Sezónu jsme rozjeli dobře, i když některé zápasy jsme zbytečně ztratili. Pořád máme pár hráčů na marodce. Až se uzdraví, věřím, že budeme ještě lepší.
Jste odchovancem Kladna. Zvykl jste si už v Třinci, kde působíte čtvrtým rokem?
Cítím se tam jako doma. V Třinci jsou perfektní podmínky k tomu, abych se mohl dál zlepšovat. Je to super organizace se skvělým zázemím.
Líbí se vám ve Slezsku také po osobní stránce?
Bydlíme s manželkou kousek za Třincem v Bystřici, kde jsem spokojený. Třinec je sice menší město, ale pěkné. Když něco potřebuju, můžu zajet do Ostravy. Cesta tam mi zabere jenom půl hodiny, takže vůbec žádný problém.
Poslední tři roky hrál v Třinci i váš o pět let mladší bratr Lukáš. Dohlížel jste na něj?
Vlastně jsem se o něj staral. Když to přeženu, měl jsem ho jako syna. Bydlel s námi. Když se před sezónou přesunul na druhý konec republiky do Litvínova, tak to samozřejmě opadlo. Ale držíme při sobě, máme spolu takový normální bratrský vztah.
Jaký to byl pocit zahrát si v extralize proti bráchovi?
Zajímavý. Jako soupeři jsme proti sobě stáli vůbec poprvé. Před prvním utkáním v Třinci proběhla i nějaká hecovačka, takové řeči, jako že dneska vyhraju já a podobně. Naštěstí jsme oba zápasy, v nichž jsme nastoupili proti sobě, zvládli lépe my s Třincem. Ještě by to chtělo, abych dal příště taky nějaký gól. (úsměv)
Vnímali jste se na ledě během duelu?
Párkrát jsme na sebe narazili. Jednou jsem mu vystihl nahrávku a on mě pak zjebal, co mu to chytám (smích). Ale to k tomu patří. Člověk si musí na ledě trošku udělat legraci, nesmí to brát úplně vážně, aby ho to nesvazovalo.
Bratrský souboj musel být pro rodinu velkým svátkem.
Když jsme byli oba v Třinci, rodina jezdila skoro na všechny zápasy. Tím, že se brácha utrhl, tak spíš jezdí do Litvínova. Za mnou už moc ne, hlavně se věnují jemu a podporují ho, aby se zlepšoval. Mně bude na Nový rok 25 let a moc se toho u mě už nezlepší. (smích)
V Třinci vám často fandila v kotli i vaše mladší sestra Lucie. Jak si zápasy užívala?
Je velká fanynka, baví ji na nás koukat. Odmalička vyrůstala mezi kluky, u hokeje se pohybuje dlouho a chytil ji. Naštěstí ho ale nehraje, i když byly nějaké náznaky.
Jsou na vás rodiče pyšní?
Mají samozřejmě radost, ale jsou nároční a rádi by nás viděli v ještě lepší lize. Brácha má všechno před sebou, ale musí na sobě pracovat. Hlavně si musí vybojovat stabilní místo v extralize. Aby v Litvínově pravidelně hrál a dostával na ledě velkou porci minut. Pro mě je lákadlem být nahoře s Třincem, reprezentovat a v budoucnu se posunout ještě na vyšší level, než je extraliga.
Před Vánocemi jste si zahrál za národní tým na Channel 1 Cupu. Myslíte i na olympiádu?
Upřímně vůbec. Snažil jsem se tam hrát co nejlíp a zaujmout trenéry. Každý, kdo na tomhle turnaji byl, má menší nebo větší šanci na hry do Pchjongčchangu jet. Uvidíme, jak to dopadne.
