Článek
Litvínov padl 1:3 v Pardubicích, ale rekord sedmi výher na úvod extraligy už mu nikdo nevezme. Právě Polášek je jedním z hráčů, kteří jsou pod úspěchem podepsáni. Na prodloužení série to chvíli vypadalo i na východě Čech. Verva vedla a ještě v polovině třetí třetiny sahala minimálně po prodloužení.
Než přišel rozdílový gól pardubického Radila.
„Zatím jsme pořád vyhrávali a byli na vlně. Všichni se usmívali. Ale někdy to přijít muselo,“ konstatoval 33letý bek k první porážce v sezoně.
Před dvěma lety se rozloučil se Spartou. Vzájemná spolupráce k vysněnému titulu extraligového šampiona nedošla. Jedno přísloví říká: Když je nemůžeš porazit, přidej se k nim. A tak si Polášek vybral pro loňskou sezonu angažmá v Třinci. Tehdy vyhlašoval, že se jde k Ocelářům učit, a během jedné sezony ukázal, že je pilným studentem.
„Hodně mi to dalo, rozdílová sezona. Ne že bych se zlepšil osobně, ale pochopil jsem, co je potřeba dávat do týmu a co znamená být tým,“ popisoval nyní litvínovský zadák onu pověstnou třineckou „La famílii“, jak se Oceláři označovali poté, co na jaře získali titul.
„Tyhle poznatky chci v sobě udržet co nejdéle a předávat je do každého týmu, kde jsem. Sednout si s ostatními a být s nimi na jedné vlně. Pochopil jsem, že tohle rozhoduje sezony,“ vyprávěl Polášek.
Od třineckého angažmá se ocitl zatím v jediné kabině, té litvínovské. „Zatím se to u nás daří předávat. Mladší kluci chtějí pracovat a poslouchat. Nejde jim to druhým uchem ven. Dívají se do očí a chtějí se učit,“ těší beka s více než 400 starty v extralize.
Kdo ví, třeba se s ním i Litvínovu podaří vybudovat vítěznou rodinu.