Článek
Naskočil jste v této sezoně už do 22 utkání v nejvyšší domácí soutěži, jak to hodnotíte?
Týmové výsledky jsou skvělé, držíme se v první čtyřce. Osobně jsem moc rád, že jsem nezvolil přesun do zámoří, který jsem před sezonou zvažoval. Trenéři v Boleslavi mi ale slíbili větší ice time, což se děje. Vážím si toho. Při začátcích v áčku jsem byl dost nervózní, naštěstí máme výbornou partu a starší kluci mě podrželi, i když se zrovna něco nepovedlo.
Zleva brankář Gašper Krošelj z Mladé Boleslavi, David Moravec z Mladé Boleslavi a Jaromír Jágr z Kladna.
Po prohře 0:5 v Litvínově před dvěma týdny jste klesl v boleslavském týmu na pozici sedmého obránce. Co vám k tomu trenéři řekli?
Ukázali mi konkrétní situace, které jsem měl v tom utkání vyřešit lépe. Místo abych rozehrál puk, tak jsem ho jenom vyhodil po mantinelu. Musím se naučit rychleji a lépe rozhodovat. Každý trénink ale dřu naplno, občas mě na led během utkání pustí a věřím, že výraznější příležitost zase dostanu.
Vedle vás jsou pevnou součástí extraligových mužstev už jen tři další hráči dvacítky, plzeňský Jiříček, karlovarský Kulich a pardubický Hrádek. Proč je vás tak málo?
Myslím si, že to je dost ovlivněné přístupem jednotlivých hráčů. Každý, kdo maká na sto procent, může tu šanci dostat. V soutěži dospělých rostete herně daleko víc než v juniorce a věřím, že mě zkušenost pomůže i na mistrovství světa dvacítek v Kanadě. O šampionátu přemýšlím skoro pořád. Strašně moc se tam chci probojovat a nebojím se, že bychom měli vyhořet.
Jak důležitým krokem pro váš hokejový osud byl před třemi lety přesun z Jihlavy do Mladé Boleslavi?
Beru to jako klíčový moment kariéry. Přiblížil jsem se ke svému snu živit se sportem, jdu si za ním dost tvrdohlavě. Rodiče se mě už asi čtyřikrát vážně ptali, čím jiným bych si vydělával, ale já jim nedokázal odpovědět. V hlavě mám jen hokej.
Jak rodiče přijali, když jste se už v patnácti stěhoval 140 kilometrů z domova?
Nebyli nadšení, ale já jsem se chtěl v kariéře posunout. Musel jsem je hodně přemlouvat. Hlavně mamku, která dovede být občas hysterická...Říkala mi, že mám na sebe dávat pozor a nechodit moc ven. Nakonec ale taky kývla, rodiče mě naštěstí v hokeji ohromně podporují. Z Humpolce jezdí skoro na každý domácí zápas. A táta dokonce i na mnoho venkovních. Je to skvělé, vidím je díky tomu často. Domů se totiž dostanu jenom asi třikrát za rok.
Měl jste problém si zvyknout na to, že už se o vás rodiče nebudou starat?
Docela jo, už jsem neměl každý den od mamky navařeno. Ale pomohlo mi, že jsem byl v Bolce ubytovaný s dalšími dvěma stejně starými spoluhráči Gabrielem Szturcem a Honzou Půčkem, které jsem znal z mládežnické reprezentace.
Hokejem už si v takhle mladém věku vyděláváte, na co finance využíváte?
Veškerý výdělek spořím, kupuju si akorát jídlo. Jsem rád, že nemusím řešit každou korunu. Nemám potřebu kupovat si drahé hadry nebo házet peníze do automatu. V tomhle mě naštěstí rodiče vychovali dobře.
Tlačí na vás, abyste dálkově dostudoval soukromou střední odbornou školu v Kladně, kde jste ve druhém ročníku?
Hlavně mamka. Z domova na mě dohlíží a kontroluje. Nejsem zrovna studijní typ, ale školu chci určitě dodělat.
