Článek
Prožíváte pohádku?
Těžko říct, jestli pohádku, ale je to určitě super. Kdyby mi na začátku roku někdo řekl, že v prosinci pojedu s nároďákem do Moskvy, nepovažoval bych to za reálný. Ale povedlo se. (úsměv) Turnaj byl super zážitek i zkušenost, nikdy jsem nehrál proti tak kvalitním týmům.
Jak složitá pro vás byla adaptace na mezinárodní hokej?
Nevěděl jsem, co od něj čekat, a je pravda, že před prvním zápasem s Finy jsem byl celkem nervózní. Můj výkon nebyl úplně podle představ. Hraje se i jiným stylem a potřeboval jsem se s ním sžít. Rozdíl je v provedení věcí. Hráči na ledě totiž všichni dělají, co mají, a ke všemu ještě na vysoké úrovni. Musel jsem být obezřetný a furt ve střehu. Za chyby se hned platí gólem.
Po dalším zápase proti Švédům jste byl určitě spokojenější. Dokonce jste premiérově skóroval, navrch si připsal ještě asistenci...
Bylo to lepší, snažil jsem se i víc si na ledě dovolit. Gól není pro mě primární věc, ale určitě potěšil. Puk na památku mám doma. Nevím, kdo mi ho přesně vzal, ale kustodi mi jej potom předali. Budu muset vymyslet, kde si ho vystavím spolu s pukem za první trefu v extralize.
Hráči Českých Budějovic se radují z gólu při utkání s Kometou. Zleva Miroslav Forman, Matouš Venkrbec, Albert Michnáč, Pavel Pýcha a Zdeněk Doležal. Ilustrační foto.
Po Švédech vám určitě mobil pořádně drnčel, měl jste ho napěchovaný gratulacemi?
Chodily docela postupně, takže telefon úplně zahlcený nebyl. Ale gratulovala mi fakt spousta lidí, ať už známí, kamarádi, bývalí i současní spoluhráči. Měl jsem velkou radost.
Po návratu do Budějovic z vás ale rychle vyprchala, Motoru se stále nedaří najet na vítěznou vlnu.
Zápasy jsou přitom vesměs herně vyrovnaný, ale nedokážeme je překlápět na naši stranu. Třeba minulý týden v Boleslavi, vedli jsme 2:1 a stejně nakonec prohráli. Nevím, jestli je problém v nezkušenosti nebo kvalitě... Ale určitě to už není žádná náhoda.
Hodně vás sráží i někdy zbytečné fauly a oslabení?
Určitě. Inkasujeme i po hloupých chybách a zápasy se nám pak těžko otáčejí. Nedáváme ani moc branek. Hrajeme třeba přesilovku, jenže ji nevyužijeme a na druhé straně dostaneme hned gól... Potřebujeme zlepšit detaily. Když se povedou třeba tři dvě utkání, zvýší se nám sebevědomí. Musíme se od něčeho odrazit.
Trenér Prospal si občas po utkáních nebral servítky, udělal bouřku i v šatně?
Neřekl bych bouřku, ale něco jsme si řekli. Například doma s Olomoucí jsme šli po minutě a půl do tří, což prostě nejde! A ještě za fauly, které nic neřeší. Nešlo to jenom tak přejít.
Zleva brankář Českých Budějovic Jiří Patera a Pavel Pýcha z Českých Budějovic sledují puk při prvním gólu hostů.
Loni v Chance lize jste jako obránce nasbíral úctyhodných 60 bodů a daří se vám i mezi elitou. S šesti góly a dvanácti asistencemi jste nejproduktivnější hráč týmu, hřeje vás bilance?
Výkony se ode mě čekají, zkraje sezony to ale nebylo úplně ono. Mám v týmu takovou roli, že bych měl zodpovědnost brát na sebe. Na ledě se cítím dobře, jenže výsledky bohužel nejsou.
Jste lídr mužstva, kouč Prospal vám však vyčítá, že nejste v kabině příliš vokální. Pracujete na této stránce?
Jo, chce po mně, abych byl trochu tvrdší. Vzít to fakt od podlahy. Je pravda, že je to i o zkušenostech, jak a ve správný moment říct v šatně: Takhle ne!
Plánoval jste zesílit, podařilo se vám pár kil nabrat?
S kondičním koučem jsme na váze makali hlavně přes léto a celkem to šlo. Bohužel po prodělání covidu jsem všechno, co jsem nabral, zase shodil. Nějaké tři čtyři kila jsou pryč a v podstatě jsem zase tam, kde jsem byl. Nejsem navíc typ, který by snadno nabral. Pracuju na tom, ale teď to jde i těžko. Hraje se spousta zápasů, na ledě jsem hodně. Přibírá se hůř.
Doma stále čekáte na první tříbodovou výhru, vnímáte stále podporu fanoušků, kteří nemohou na tribuny?
Teď samozřejmě nikoho moc nepotkáváme, ale když třeba nakupuju v obchodě nebo mluvím se známými, je vidět, že za námi stojí, čehož si moc vážíme. Bez lidí na stadionu je to celkově divný. I při mládežnických zápasech vás povzbuzují aspoň rodiče, ale tady je při utkáních úplné ticho. Nedá se ale bohužel nic dělat.
