Článek
„Bylo to rozhodnutí doktorů. Když mi dali zelenou, chtěl jsem hrát. Z tribuny je to samozřejmě jiné, děsně mě svrběly ruce. Nějaké černé myšlenky, že už se nedostanu na led, se mě zmocňovaly, ale byli jsme domluveni na tom, jak se musím cítit a vypadat, abych mohl naskočit. A to nastalo," líčí 32letý Lev, jenž se zbavil bolesti žeber.
O dva roky mladší Jank nechtěl povahu svého zranění ani přibližovat. „Měl jsem nějaké zdravotní problémy, ale bral jsem to spíš jako provozní oděrky. Už někdy ve čtvrtek jsem se cítil dobře. Kdybych nemohl jít hrát na sto procent, tak bych vůbec nenastoupil, v tomhle jsem naprosto soudný," míní obránce, jenž se snažil hře co nejrychleji přizpůsobit. „S fyzičkou jsem žádný problém neměl."
Lev naopak připouští, že téměř třítýdenní pauza na něm byla znát. „Potřeboval jsem se do toho dostat a hlavně chytit finálové tempo. Ale o mě asi úplně nejde, chtěl jsem hlavně pomoci týmu a děla jsem, co jsem mohl. Bohužel, byl to v sobotu podobný zápas, jako byly ty první dva u nás. Oceláři čekají na naši chybu a my jsme jim ji zatím pokaždé nabídli," uvažuje útočník, jemuž v Hradci po čtyřech sezonách končí angažmá.
Které extraligové týmy nadchly hokejového analytika? Ptáme se v pořadu PříklepVideo: Sport.cz
Vrací se do rodné Plzně a rozhodně nechce, aby poslední zápas v jeho dresu sehrál už v neděli. „Už budeme hrát s nožem na krku, ale toho se nebojím, spíš si říkám, že to musí podle toho vypadat. Zkusíme teď dostat ještě sérii domů," míní Lev. Jank na myšlenky spoluhráče navazuje. „Doufám, že to zvládneme. S Vítkovicemi jsme vedli 3:0 a taky nám to dokázaly zdramatizovat, teď bychom se chtěli pokusit o něco podobného my ve finále," říká.
Hráči Mountfieldu na vlastní kůži poznávají, jak děsně těžké je proti obhájci titulu skórovat. „V sobotu měl Třinec ve třetím zápase jedinou obrovskou šanci, z ní dal gól a zavřel to. Pořád se to opakuje, máme optický tlak i šance bez většího efektu. Soupeři nahrává i to, že v celé sérii jsme ještě ani vteřinu nevedli," přemítá Lev. „Nějaký alarm tam z naší strany už je, ale vždycky se dá i na urputně a obětavě hrající Třinec něco vymyslet," přemítá obránce, jenž oblékal tři sezony i dres Ocelářů, ale to bylo ještě před tím, než se zrodila mistrovská dynastie.
Hráči si dobře uvědomují, že Hradec už konečně potřebuje něčím rozebrat vzorně bránícího soupeře. „Nějakou branku dostanete skoro vždycky, málokdy se podaří hrát na nulu. Chybou je, že góly nedáváme. Neustále omíláme, že musíme mít větší tlak do brány a přesněji střílet. Dostáváme instrukce, jak máme hrát, a protože jsme všechna tři finálová utkání ztratili, tak děláme něco špatně," štve Lva, ale před čtvrtým finálovým duelem nehází flintu do žita.
„Těch situací je tisíc úplně stejných a my musíme počkat na jednu, dvě, tři, kdy Třinec udělá chybičku nebo přijde šťastný odraz puku. Bohužel se nám to nedaří, přesto jsme pořád dost silní v hlavě," přemítá hradecký útočník.
Už samotná finálová účast je historickým maximem Mountfieldu a Jank přiznává, že ve městě je teď příjemné i chodit nakupovat: „Lidé mě poznávají a říkají, jakou jsme jim udělali radost postupem. Taky kvůli všem našim fanouškům se budeme snažit ještě finále vrátit na náš led."
Hradečtí se i díky návratu marodů necítí ještě odepsání. „Pokud chceme ve finále uspět, tak musíme vyhrát čtyřikrát. To jsme věděli už před cestou do Třince. A na tom se zatím nic nemění, to je furt stejné. Akorát jsme neudělali první krok v sobotu, takže se o něj musíme pokusit v neděli. Série o titul všechny kluky hrozně baví, končit ještě rozhodně nechtějí," navazuje kouč Tomáš Martinec.
