Článek
Už pár týdnů je ale zase ve svém klasickém koloběhu, ona správná situace pro něj vykrystalizovala v Pardubicích, které coby kouč povede do sezony, která má mít vytoužený konec se zlatým leskem.
Když jste nezaujatě sledoval hokej, užíval jste si ho, nebo se projevila profesionální deformace a vy jste přemýšlel, co by šlo udělat jinak?
Fakt jsem si to užil. Sledoval jsem utkání s lehkostí, byť jsem si někdy říkal, proč nehrají takhle a proč nevytasí tu a tu věc, která by na to fungovala. Takže k deformaci došlo, ale v globálu jsem na to hleděl s čistou hlavou a bez osobního tlaku. Neuvěřitelně jsem si užil mistrovství světa, byl jsem na play off NHL mezi Devils a Rangers. To jsem tedy bral už ryze pracovně, protože jsem věřil, že mi to tam dá hodně do mého dalšího působení.
Co další stáže?
V nich jsem získal spoustu zkušeností, které mě posunou dál. Mám větší přehled o evropském hokeji, na což jsem během trénování až takový čas neměl. Ten rok jsem sledoval to, co jsem chtěl a kdy jsem chtěl. Pochopil jsem, kam se hokej posouvá a co všechno jsou hráči schopni dělat v té nejvyšší možné rychlosti. Netušil jsem, že je to až tak daleko. Posunula se herní vyspělost i myšlení hráčů, fantastická je i jejich kondice. U trenérů jsem sledoval, jak dokáží reagovat na vývoj situace, na stav utkání, jak mění tempo hry.
Co rodina? Neměla vás už dost?
Snad ne. Mám dvě dcery (13 a 10) a s mým bývalým týmem jsme často jezdili den před utkáním, takže jsem s dětmi netrávil tolik času. Teď jsem se jim mohl věnovat nad rámec normálního fungování. Bylo to i pro ně skvělé a nemyslím si, že byla nějaká ponorka. Já jen čekal na situaci, až budu cítit, že je pro mě ta správná.
Trenér Pardubic Václav Varaďa během rozhovoru pro internetový portál Sport.cz.
A u Pardubic jste to cítil?
Ještě jsem to nechtěl směřovat do zahraničí. I když jsem byl kontaktován týmy ze špičkových evropských soutěží, které měly zájem, tak jsem i kvůli dětem chtěl být někde poblíž. Přece jen kdyby se něco dělo, abych mohl být doma častěji. A nechtěl jsem ženu a děti vytrhávat z každodenního fungování rodiny. I na to jsem si dával pozor. Když přišla nabídka z Pardubic, tak jsem věděl, že je to hokejové město, že to mám geograficky blízko. Autem jsem za dvě hodiny doma. To u mě hrálo velkou roli.
Zároveň máte při trénování rád široké pravomoci, dohled nad mnoha činnostmi.
A i v tom byla dohoda s Petrem Dědkem (majitel Dynama) velmi korektní a rychlá. Cítil jsem od něj tu volnost a cítil jsem, že chápe mé kompetence, jaký jsem, co všechno do hokeje přináším a že vnímá, že je to pro jeho tým potřeba.
S tím ale souvisí tlak. On chce titul, ostatní je neúspěch, ne?
Já si tlak vůbec nepřipouštím. Každý mi ho v rozhovoru připomíná, ale já odpovídám, proč nemít od sebe nejvyšší očekávání. Nevěřím, že bych to měl nastavené jinak, kdybych šel do týmu, který by nebyl až tak ambiciózní. Já se na to naopak těším. Pro mě je to obrovská výzva a že chceme vyhrávat, je ve sportu normální. Nechceme se jen zúčastnit, takže věřím, že já i hráči uděláme maximum, abychom v této sezoně byli úspěšní. V Pardubicích je velká kvalita a předpoklad, aby se tu hrál dobrý hokej, aby diváci z toho měli radost a organizace vzkvétala.
Je výhodou, že tým zůstal stejný?
Ano, odešel jediný hráč (Dominik Frodl do Karlových Varů). Každý má ale u mě startovací pozici stejnou, někdo je sice dál ve své výkonnosti, ale v globálu mají všichni kluci čistý štít. V letní přípravě za to vzali a v sezoně se určitě budou chtít ukázat v dobrém světle, aby dostali co největší porci na ledě. Někdo to možná nedá a přijde někdo jiný. Nicméně tým je složený z velmi dobrých hráčů v dobrém hokejovém věku a je zralý na úspěch.
V Třinci jste získal tři tituly a mluvilo se o vítězném DNA, který v sobě tým i po vašem odchodu má. Dá se to už v přípravě do mužstva nějak dostat?
Je to o budování a o té práci s týmem. To byste musel zažít coby hráč, kdybyste byl součástí našeho kádru. Kdybyste se ptal, proč děláme toto cvičení a proč to děláme nad rámec normálního tréninku. Jde o věci, které se do týmu snažím vměstnat, aby byl nachystaný v play off.
A ptají se na to hráči?
Kluci poctivě plní, co po nich chceme. Já jako hráč jsem taky danou věc odmakal a pak jsem sám sobě říkal, proč jsme to vlastně dělali. Neviděl jsem to z profesního hlediska trenéra, co všechno je za tím schováno. Ale myslím, že hráči to teď vidí. V Třinci jsem měl s některými nadstandardní vztahy, bylo to víc než trenér a hráč. Na tom si zakládám i v Pardubicích, protože mi jde o budování respektu a charakteru. Je pro mě samozřejmé se o hráče zajímat, ne abych odtrénoval hodinu a jel domů. Ne, tak já nefunguji.
