Hlavní obsah

Ty vole, já chytil Jágrovi střelu, smál se před rokem. Teď plzeňský mladík září v extralize

Plzeň

Sázka na mladého brankáře hokejové Plzni opět vyšla. Dvaadvacetiletý Dominik Frodl ve svém premiérovém ročníku v extralize nepůsobí jako vyjukaný zelenáč. Předvádí výtečné výkony, ve všech statistikách se drží v popředí celé soutěže a oplácí tak důvěru klubu, kde si brzy vydobyl pozici jedničky.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Plzeňský brankář Dominik Frodl.

Článek

Průměr obdržených branek jste stlačil pod dva góly na zápas, úspěšnost zákroků máte jen těsně pod 93 procenty. To jsou velmi dobrá čísla, přitom donedávna jste chytal jen první ligu za Slavii.

Dá se říct, že to je zatím sezona snů. V létě by mě nenapadlo, že nastoupím do tolika utkání a budu ve statistikách takhle nahoře. Hráči jsou tady oproti první lize šikovnější, ale hokej a puky jsou jinak úplně stejné. Snad mi forma vydrží na důležitější část sezony, která se blíží. Tam se to ukáže.

Vaši předchůdci Mazanec, Machovský nebo Svoboda odešli z Plzně do NHL, což je také velký díl práce trenéra brankářů Rudolfa Pejchara. V čem spočívá jeho kouzlo?

On je super chlap, od toho se vše odvíjí. Každý brankář s ním měl výborný vztah. Je takový pohodář a srandista. Když se něco nepovede, řekne, hele nic si z toho nedělej. Chytal jsi dobře a jeden gól tě nesmí rozhodit. My ti pořád věříme. Já mu vykám, ale fungujeme spolu na kamarádské bázi. Naslouchá nám. Zeptá se, co potřebujeme, nebo naopak sám cítí, v čem gólman není dobrý, a hned se na problém zaměříme v trénincích.

Děláte v nich něco speciálního, co jste ze Slavie neznal?

Brankářské věci jsou dost podobné. Samozřejmě ve Slavii jsme měli nějaká cvičení, Pechta (Pejchar) má zase trochu jiná, ale základ vychází pořád z toho samého.

Zvolil jste v létě odchod do Plzně i proto, že se klub nebojí dát mezi tyčemi příležitost mladým?

Přestup byl můj nejdůležitější krok v kariéře a tohle byl klíčový bod. U některých jiných týmů jsem cítil, že to chtějí hrát spíš přes ty starší. Plzeň ale nemá strach dát šanci mladým klukům. Zajímala se o mě už před začátkem minulé sezony. Věděl jsem, že tady trénuje Pechta, že vyhrála základní část a je top týmem. Navíc si zajistila start v Lize mistrů, což mě taky zlákalo, protože jsem doposud neměl šanci na konfrontaci se Švédy nebo Finy.

Stal jste se v týmu brankářskou jedničkou. Přitom zkraje to na tuhle roli nevypadalo.

Situace se pro mě měnila každým týdnem. Podepisoval jsem smlouvu v době, kdy byl v Plzni ještě Míra Svoboda, takže jsem spíš přicházel jako dvojka. Míra odchytal parádní rok a výchozí pozici do té následující sezony by měl daleko lepší než já. Tím, že odešel, mi umetl cestičku. Padalo pak hodně jmen, která by mohla do Plzně jít, ale furt nikdo nepřicházel. Nakonec vzali Dymu Milčakova.

Jak s běloruským parťákem vycházíte?

Výborně. Chtěl jsem, abychom neměli mezi sebou rozepře a byli kamarádi. A přání se mi splnilo. Nemůžu fakt říct půl špatného slova. Samozřejmě je mezi námi jistá jazyková bariéra. Anglicky sice mluvím, ale není to žádná velká sláva. Ale dorozumíme se a jsou i srandičky. Dyma se učí česky. Když na něj budete mluvit jednoduše, rozumí. Já naopak zase pochytil pár ruských slovíček, takže občas je naše anglicko-česko-ruská komunikace docela zajímavá.

Trávíte spolu čas i mimo led?

Když máme třeba týmovou večeři, sedíme vedle sebe. Dám si pár piv a pak taky mluvím o dvě stě procent líp anglicky (smích). Ale kdybychom měli chodit někam spolu denně jenom my dva, to už bych asi skončil na protialkoholním oddělení (smích).

V Plzni bydlíte sám?

Mám přítelkyni, která studuje v Hradci Králové třetím rokem farmacii. Každý druhý týden od úterý do neděle je tu se mnou. Teď měla zkouškové období a byl to pro ni opravdu záhul. Ona je navíc hrozná poctivka a musí všechno umět na sto procent. Kolikrát je pak před zkouškou chudák vynervovaná a je to s ní těžší. Ale nedivím se jí, tahle vysoká škola je spolu s medicínou jedna z nejtěžších. Má třeba 150 pytlíčků sušených kytek a má je poznat. Vědět, na co jsou a k tomu ještě latinské názvy. Pro mě je to nepředstavitelné.

Když jste zrovna sám, kam zajdete ve volném čase?

Relaxuju u playstationu, hraju hlavně fotbal Fifu. Já nebyl ani v Praze nikdy přehnaně aktivní. Mám taky rád svůj klid. Samozřejmě občas mám špatné svědomí, že jenom sedím a hraju hry. Když ale přijede přítelkyně, která je zase velmi aktivní, jdeme se někam projít nebo třeba do kina.

Loni v únoru jste nastoupil v první lize proti Kladnu v čele s hvězdným Jaromírem Jágrem. Jaký to byl pocit?

Zážitek na celý život. Vyprodaný Eden, což tam dlouho nebylo a dlouho asi nebude. Ozvalo se mi hodně starých kamarádů. Na facebooku mi napsali, kámo, jak je? Bude hrát Jágr na Slavii? A pak se ptali, jestli nemůžu sehnat lístek (úsměv). Já ale nevěděl, jestli vůbec nastoupím. Dvakrát za sebou jsem totiž doma dostal čtyři góly a šel z brány na střídačku.

Důvěru jste obdržel a v zápase zářil. Hned zkraje jste legendě lapil obrovskou šanci.

Jeli dva na jednoho a Džegr dostal puk před prázdnou bránu. Trefilo mě to do ramena a já na tenhle moment asi nikdy nezapomenu. Najednou se mi totiž v hlavě promítlo úplně všechno. Jágr je v Česku hokejový Bůh a já mu chytil tutovku. Všichni mi tleskali a já se pod maskou ještě asi půl minuty usmíval a říkal si: Ty vole, já chytil střelu Jágrovi! (smích)

Rytíři nakonec v prodloužení vyhráli 2:1, Jágr vám však gól nedal.

Bylo ale zřetelné, že ligu převyšoval. Měl jsem štěstí, že při svých šancích spíš přihrával, než střílel.

Předvedl jste několik skvělých zákroků. Co vám Jágr po utkání říkal?

Nic. On neví, kdo jsem. Nějaký zrzavý kluk...(smích)

Hodně jste si ho na ledě všímal?

Musel jsem, protože od něj mohlo přijít něco navíc, co nečekáte. Mám s ním po zápase fotku, kterou jsem dal na facebook, instagram, zkrátka všude...Ale Jágr byl pouze třešnička na dortu, letos v extralize je spousta hráčů, na které jsem v minulosti s prominutím koukal s otevřenou hubou a teď proti nim hraju. Od malička jsem velký slávista. Jako kluk jsem chodil do O2 areny na všechny zápasy a fandil i v kotli. Skandoval jsem jména Pavel Kolařík nebo Honza Novák a pak se s těmi kluky sešel v jednom týmu. Jsou to prostě paradoxy. (úsměv)

Související témata: