Článek
Po titulu jste říkal, že tu určitě ještě zůstává ducha Václava Varadi. Je tam pořád?
Venca v Třinci udělal záslužnou a krásnou práci, která přinesla tři tituly za sebou. Asi by bylo nenormální, kdyby tu ten jeho duch ještě nelétal. Nedokážu říct, jestli ještě pořád létá, ale já se za sebe budu snažit, abych tu také vytvořil kvalitní práci.
Kádr prošel jistou obměnou. Už tušíte, jestli zůstalo i ono vítězné DNA, o kterém se po jarní jízdě tolik mluvilo?
Myslím, že důležité je jádro a to je pořád velice kvalitní. Máme bojovníky v pravém slova smyslu a ti až na malé výjimky neodešli. Já doufám, že noví hráči, které jsme si vyskautovali a oslovili, se velice rychle zadaptují a budou pro organizaci přínosem. Pro trenéra jsou důležití právě ti lídři, kteří mohou být jeho prodlouženou ruku. Je důležité, jak se k těm hráčům jako trenér chováte, abyste s nimi byl ve fair play kontaktu a aby věděli, že je na vás spoleh. A já zase věděl, že je spoleh na ně.
Však po vítězném finále jste jim dával kredit, jako byste ani vy nebyl důležitý.
Protože jádro tvoří rození bojovníci, kteří k tomu ještě umí ten samotný hokej. Roli hraje zkušenost a vy jako trenéři jim dáváte noty a návrhy, co mají dělat na ledě. Máte vysledovaného soupeře, takže jim ukazujete jeho sílu a kvalitu, jeho hru po taktické stránce. Tým prostě tvoří hráči s trenérem.
Posloucháte i jejich připomínky?
Samozřejmě. Jsem hodně komunikativní trenér a o názorech, se kterými hráči přijdou, přemýšlím, protože mohou být velkým přínosem. Nejsem žádný neomezený vládce.
Jak důležité je pro vás i na prahu šedesátky se dál trenérsky vzdělávat? Ptám se, protože si vzpomínám, jak jste před rokem pravidelně v Ostravě chodil na tréninky reprezentace a bedlivě sledoval, jak je Kari Jalonen vede.
My teď hrajeme Ligy mistrů, kde se potkáváme s různými styly – máme tam severský i švýcarský či německý, kde se liga v posledních letech hodně posunula. A je potřeba to sledovat. Jestliže se vyskytne příležitost a prostor, že máte čas se podívat na nějaký trénink, že můžete něco s jakýmkoliv trenérem prokonzultovat, tak je to fajn a hodně důležité pro rozvoj. S Karim byla ta komunikace dobrá. Jezdil se na naše zápasy dívat, měli jsme dokonce asi hodinovou debatu v naší kanceláři. Mohl tou finskou školou náš hokej posunout dál. Vy jako trenér si musíte vzít z hokeje to dobré. Teď jsme začali produkovat poměrně slušnou mládež a i ostatní trenéři si berou poznatky od jiných, kteří by jim mohli v jejich trenérské práci pomoci.
Já se ptám i proto, že mám pocit, že někteří trenéři se dostali třeba před deseti lety na vrchol, pak možná s tím sebevzděláním skončili a následoval strmý pád dolů.
Kdybych někoho jmenoval, nebylo by to hezké, takže to vezmu na svou vlastní osobu. Dělal jsem se spoustou skvělých trenérů, co byli staří matadoři, a od každého jsem si něco vzal. Ne všechno, ale určitou část trenérské vize, cvičení. Ale měli bychom se stále vzdělávat, protože je k nezaplacení potkat se s trenéry s jiným stylem. Obohatí vás to. Doufám, že se všichni budeme chtít vzdělávat, protože jsme určitou dobu zaspali. Seděli jsme na vlastním písečku a hodně, hodně se nám to nevyplatilo.
Vím, že máte rád klasickou hudbu. Je nějaká podobnost mezi filharmonií a týmem? Že taky potřebuje dirigenta, první housle…
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, ale máte pravdu, že ta podobnost tu je. Nějaký dirigent tam musí být a musí s hráči spolupracovat, musí s nimi mluvit. Hráči dostávají noty a je jedno, jestli hrají na hudební nástroj nebo jsou to hráči ledního hokeje. Je to vskutku velmi podobné. Já mám mimochodem hudbu moc rád a vždycky jsem jí žil. Nehraji na hudební nástroj, ale umím krásně zpívat a vždy mě hudba zajímala a bavila. A to v jakékoliv podobě, takže se mi líbí i hip hop, rap, cizí mi není ani dechovka. Ještě před covidem jsme s manželkou chodili na Janáčkovu filharmonii v Ostravě, v Praze jsme zase navštěvovali operu.
Zazpíval jste si tedy po třineckém titulu?
Doba, kdy se oslavovalo zpěvem, už není. Oslavy byly fajn, ale nezpívali jsme.
