Článek
„V Třinci jsem od čtrnácti let. Znám to tady a jsem typem člověka, který nemá rád v životě změny. Jsem ale také vedení klubu i trenérům v organizaci vděčný, že mě v těžké životní chvíli podrželi. Osobní rovina hrála velkou roli, že jsem prodloužil," vrací se rodák z Kopřivnice k momentu, kdy málem musel zanechat hokeje poté, co si v souboji na ledě vážně poranil ledvinu.
„Toho hráče jsem viděl na poslední chvíli, proto jsem se pořádně nezapřel. Střet jsem ale ustál, jen se mi udělala tma před očima a trochu zamotala hlava. Nic zákeřného, ani to nebylo u mantinelu. Zápas jsem normálně dohrál," popisuje Kofroň.
Při zpáteční cestě z utkání juniorské extraligy v Hradci Králové ucítil bolest, která neustupovala. Nedokázal ležet na zádech, měl problémy dojít si na záchod. Po třech dnech šel do nemocnice, kde zůstal čtvrt roku. „Byl jsem odkázaný na ostatní, připadal jsem si jak člověk na vozíčku. Největším problémem a rizikem bylo, pokud by mi praskl hematom na ledvině a začal bych krvácet do břicha. V takovém případě mi by mi vyoperovali ledvinu a už bych nemohl sportovat," říká Kofroň.
Po půlroce začal lehce trénovat, k hokeji se vrátil za dva roky. Slýchával, že je blázen. Že to nemůže vyjít. „Tvrdili mi, že nemůžu hrát na vrcholové úrovni. Tím mě ale motivovali. Probouzeli ve mně ještě větší odhodlání. Říkal jsem si: Počkejte, já vám ukážu," usmívá se Kofroň.
Návrat zvládl. Na Světového poháru juniorů v Soči v roce 2017 byl kapitánem třineckého týmu. Na pár zápasů pak nakoukl i do extraligového týmu. Ve finále proti Kometě Brno naskočil na pár střídání.
„David Kofroň je náš projektový hráč, který měl smůlu na zranění a málem proto skončil s hokejem. Byla by to škoda, před pár lety na reprezentační úrovni dokazoval, že patří k našim nejlepším hráčům ročníku 1998. Líbí se mi jeho bruslení a pohyb, ve kterém dokáže rychle změnit směr jízdy. Je to poctivý kluk a dohání manko, které nabral. Věřím, že se jeho hra ještě poroste," uvedl sportovní ředitel Ocelářů Jan Peterek.
David Kofroň přiznává, že dlouhá absence je v jeho hokejovém vývoji znát a zbrzdila ho. Naštvaný na osud ale není. „Beru to tak, že to tak mělo být. Kdyby se mi to nestalo, nemusel jsem stejně hrát. Mohl jsem dnes chodit do práce, protože jsem některé věci zanedbával," přiznává Kofroň, který hrál do osmé třídy za Kopřivnici, odkud pochází Radek Bonk i současný trenér Ocelářů Václav Varaďa.
„Oba jsou pro všechny kluky, kteří hrají v Kopřivnici hokej, největšími vzory. I mými. Všichni ví, jaké měli kariéry a co odehráli v NHL. Navíc můj táta (Jaroslav, v poslední sezoně trénoval hokejové mužstvo v Kopřivnici) je s Radkem Bonkem velice dobrý kamarád. Vždy chtěl, abych dokázal to, co on," usmívá se Kofroň.
Do Třince přestoupil v roce 2012 a vydal se tak stejným směrem jako o tři roky starší bratr Adam. „Byl tu spokojený a potěšilo ho, že jsem šel v jeho šlépějích," řekl David Kofroň.
