Článek
Jaké bylo si odskočit z trápící se Boleslavi do národního týmu, s nímž jste oslavil tři výhry?
Takovou vítěznou šňůru jsem dlouho nezažil, kéž bych ji dokázal přenést i do klubu. Byl to parádní zážitek. Po delší době jsem zase mohl vidět kluky z ročníku kolem mě. Čuměl jsem, jak ohromně pokročili. Třeba takový David Tomášek. Když jsem ho viděl před čtyřmi roky a teď, to je obrovský progres. Hodně mě to motivuje a chci se taky takhle posunout. Sešla se úžasná parta. Všechno fungovalo, díky tomu klaply i výsledky. Mělo to náboj, každý se chtěl předvést před novými trenéry.
O to samé se teď snažíte i v Boleslavi. Jak jste vnímal odvolání Jiřího Kalouse?
Těžko se mi to komentuje. Jiří Kalous tady taky odvedl pořádný kus práce. Vedení asi chtělo trochu pročistit vzduch.
Potkali jste se i na reprezentačním sraze. Řešili jste spolu jeho konec?
Prohodili jsme spolu jen pár vtípků. Trochu mě mrzí, že jsme si nenašli čas, abychom si spolu sedli a probrali všechno do detailu. Sám nevím, jak pan Kalous konec v Boleslavi vzal, tak jsem kolem toho nechtěl brousit. Ale to už je teď jedno, máme nové trenéry a chceme znovu začít vyhrávat.
Čím vás obohatil příchod Richarda Krále s Davidem Havířem?
Jsem tady s nimi po reprezentační přestávce jen pár dní. Ale je vidět, že všichni kluci teď dřou a bojují o místo. Nikdo nemá nic jistého. V tréninku jedeme jako šrouby. Jsme trochu v průšvihu, úplně na dně tabulky. Musíme začít vyhrávat.
Co je k tomu potřeba?
Nedáváme góly. Hokej se prostě hraje na góly, a to se nezmění. Je to těžké na psychiku. Nesmíme na to moc myslet. Potřebujeme víc chodit do brány a doufat, že se nám něco dobře odrazí. Ale herní projev se mi proti Hradci líbil, byli jsme hodně na puku. Přišlo mi, že se útočníkům trochu rozvázaly ruce. Věřím, že to do budoucna přinese ovoce. Jen nám chybí štěstíčko.
Osmnáct zápasů a jen sedmnáct gólů při hře pět na pět, to je opravdu děsivá statistika.
Tam nás nejvíc tlačí bota. Ale neházíme flintu do žita. Pořád to rozebíráme, všichni se snažíme dostat z krize. V kabině je spousta kluků, kteří se nebojí vzít si slovo.
Vy také?
Když nad tím tak přemýšlím, mohl bych i víc. (usměje se) Ale když sám cítím, že je něco potřeba říct, tak to řeknu. Hlavně se snažím povzbudit a pochválit. Sám dobře vím, že když mě někdo pochválí, je to ohromné posílení pro sebevědomí. Umím i zařvat, vybouchnout, ale je to hrozně tenká hranice mezi tím, kdy to je přínosné a kdy už ne. Většinou toho zpětně lituju.
Před sezonou jste říkal, že se těšíte na návrat do české kabiny. Splnilo to vaše očekávání?
Když opominu výsledky, tak naprosto. Každému rozumím a můžu si s ním o čemkoliv popovídat. Mám přátele a rodinu kolem sebe, navíc cestování je taky výrazně jednodušší. Jsem v komfortní zóně. Syn tu začal chodit do školky, jsme tu spokojení.
Jak se tedy ohlížíte za angažmá ve švédské Lulee téměř u polárního kruhu?
Z hokejového hlediska to byl úžasný rok a půl. Jedno z nejlepších angažmá v životě. Kvalitní soutěž, excelentní zázemí a servis. Přítelkyni a malému se tam taky moc líbilo a hodně mi to usnadnili, za to jim děkuju. Jen bylo náročné, když jsem tam byl poslední půlrok sám. Nebylo s kým si pořádně popovídat.