Článek
"Zatím povinné nejsou, ale určitě se o možné změně začneme co nejdříve bavit. Vzhledem k častým kolapsům hráčů je to na místě," citoval Šulce středeční tisk. Většina extraligových klubů však již v současnosti zařízení na obnovu srdeční činnosti vlastní, na stadiónech zbývajících klubů jsou defibrilátory při zápasech díky přítomnosti lékařů ze záchranné služby.
V sezóně 2006/07 mělo dvanáct extraligových kluby přenosné externí defibrilátory zapůjčené od České společnosti podpory zdraví v rámci programu "Minuty pro život". Většina celků si poté přístroj v hodnotě několika desítek tisíc korun zakoupila. "Taková investice se vyplatí, i kdyby tam měl defibrilátor ležet několik let a nikdo ho zaplaťpánbůh nepotřeboval," prohlásil Šulc.
Výhodou extraligových klubů, které se rozhodly defibrilátor zakoupit, je především jeho využitelnost i mimo soutěžní zápasy, neboť u každodenních tréninků záchranná služba neasistuje.
Při užití defibrilátoru šance na přežití 75 procent
"Je-li pacientovi poskytnuta první pomoc a defibrilace do jedné minuty po náhlé srdeční zástavě, jeho šance na přežití je 75 procent," uvedl lékař Rostislav Verner, náměstek ředitele Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje.
Podle něj může defibrilátor obsluhovat i proškolený laik. "A s jeho pomocí dokáže zachránit cenné minuty života před příjezdem lékaře," uvedl. Pokud totiž lékař zasáhne až deset minut po zástavě, snižuje se šance, že pacient přežije, pouze na dvě až pět procent.
Jen díky okamžité dostupnosti defibrilátoru a proškolené obsluhy byl v roce 2005 zachráněn například hokejista Detroitu Jiří Fischer. Ten zkolaboval během utkání NHL a měl štěstí, že v USA je připravenost na podobné riziko samozřejmým standardem.
Naopak s nejvyšší pravděpodobností na nepřítomnost defibrilátoru v hokejové aréně a neznalost zásad první pomoci doplatil v roce 2004 hokejista Sergej Žoltoks, který zemřel krátce po zápasu za tým Riga 2000.
Nejvíce případů se objevuje ve fotbale
Smutnou zkušenost s náhlou smrtí spoluhráče má i jiný český útočník Jan Bulis, který v KHL hájí barvy Atlantu Mytišči. Během letní přípravy jeho klubu totiž po srdečním kolapsu zemřel teprve jedenadvacetiletý Igor Antosik, jemuž se stal osudným pětikilometrový běh. "Hned, jak doběhal, padl k zemi," popsal Bulis událost, jíž média nevěnovala tolik pozornosti.
Nejvíce případů úmrtí sportovců zaviněných zástavou oběhu se vyskytuje ve fotbale. V posledních pěti letech jich bylo 14, z nichž zejména zápas o život Miklose Fehéra z portugalské Benfiky či Antonia Puerty, hráče španělského klubu FC Sevilla, bylo možné vidět v televizních záběrech.
V prostředí českého fotbalu měl pravděpodobně stejný problém jako Čerepanov útočník Michal Meduna. Bývalý hráč Sparty zkolaboval před dvěma lety při utkání turecké ligy. Přežil, ale k vrcholovému sportu už se nevrátil, jinak by riskoval život.
"Proč se to stalo, odhalila až magnetická rezonance srdce. A to je docela drahé vyšetření," uvedl tehdy Meduna, jemuž objevili poruchu na srdci. Na rytmus jeho srdce nyní dohlíží speciální voperovaný kardiostimulátor velikosti dvou krabiček od sirek.
Automatický přenosný defibrilátor (AED) je malý, jednoduše ovladatelný přístroj, který je vyroben tak, aby ho mohl po krátkém vyškolení bezpečně a efektivně použít naprostý laik. AED vede zachránce krok za krokem zvukovými povely podle naprogramovaného protokolu. Zaznamenává a analyzuje srdeční rytmus a dává pokyn zachránci, zda má podat elektrický výboj. Tím je minimalizováno jakékoli riziko, že by pacientovi mohl být podán elektrický výboj neoprávněně.
