Článek
V dresu Sparty jste vstřelil už 206 branek, což z vás činí pátého nejlepšího střelce klubu. Na prvního Jiřího Zelenku ztrácíte 48 gólů. Troufáte si i na tuto metu?
Náš doktor Dušan Singer mi to připomněl, strašně mi fandí, ale to číslo je ještě na dlouho... Mám už určitý věk, člověk navíc potřebuje být zdravý. Druhou věcí je zájem, končí mi tu smlouva. Letos to určitě nestačím.
Na čtvrtého Vladimíra Zábrodského vám schází 28 branek, což už je schůdnější, ne?
To už reálnější je. S odstupem času, až budu kariéru hodnotit, bych si předstihnutí takovéto legendy hodně vážil. Uvidíme, ještě je to hodně daleko.
Skóre nedělního zápasu s Pardubicemi jste otevřel svou tradiční fintou při úniku, tedy blafákem do bekhendu. Věděl jste hned, že sáhnete po osvědčeném zakončení?
Člověk spíš celou dobu vymýšlí nějaké věci. Říkal jsem si, že buď vystřelím na lapačku pod víko, nebo pokud brankář povyjede, udělám si blafák.
Dá se vůbec blafák do bekhendu, když se dobře provede, chytit?
Špatně se chytá hlavně při trestným střílení. Když se to provede dobře, brankář to má těžké. K té tyčce si musí vyloženě stoupnout, nevyjet a donutit útočníka, aby něco změnil, aby třeba vystřelil.
Petr Ton ze Sparty (vlevo) a pardubický Vladimír Sičákfoto: Právo/Petr Horník
A když se dostanete do úniku během zápasu?
To už je kolikrát improvizace. Pak používáte to, co máte nejvíc zažité.
Jenže od vás snad každý gólman kličku do bekhendu už musí čekat a stejně je většinou bezmocný...
Já sám jsem ale třeba dneska nečekal, že zvolím blafák do bekhendu. Už na rozbruslení před zápasem si všímám, který gólman bude chytat, většinu jich znám, tak se na ně snažím dopředu připravit.
Pilujete různá zakončení i během tréninku?
Hodně to zkouším na Martina Faltera. Už si ze mě dělá srandu, že mu to pořád posílám na lapačku do víka.
Skóroval jste už ve třetím zápase v řadě, cítíte formu?
Ano. Říkám tomu štěstíčko, kolikrát to není jen o umění, ale musíte být ve správné chvíli na správném místě. Jsou zápasy, kdy se hraje dobře a kolikrát se na ledě cítím ještě lépe. Pak zase nastane takový zápas jako v minulém týdnu v Plzni, kdy jsme měli spoustu vyloučených a já jak nechodím na oslabení, jsem snad v životě neměl tak nízký ice-time (strávený čas na ledě). A z minima jsem vytěžil maximum (Ton vstřelil dva góly - pozn. aut.). Co se Pardubic týká, na ty se mi dlouhodobě dobře hraje. Chtějí hrát hokej nahoru-dolů a takovéhle zápasy mi vyhovují víc. Zvlášť když pak v první třetině dáte i gól, cítíte se prostě dobře.
Hráči většinou proti svým bývalým klubům vypisují před zápasem prémie. Bylo tomu tak i v případě trenéra Josefa Jandače, který působil v Pardubicích?
My se o to sami přihlásíme, Honza Hanzlík jako pokladník mu to samozřejmě připomene. Trenér dával už za výhru v Pardubicích, tak teď dá taky. Myslím, že měl velkou motivaci, hodně to prožívá.
