Článek
Přitom už v sedmé minutě zavládla na stadiónu Luďka Čajky euforie, když Bedřich Köhler dostal dlouhou přihrávku přes dvě pásma do jízdy od Zámorského a zakončoval pohotovou střelou zápěstím. „Zrovna jsem skočil ze střídačky na led. Cítil jsem, že plzeňští beci na mě tak trochu zapomněli. Zámora zvedl hlavu a nahrál mi velmi přesně. Pak už jsem to měl vymetené na střelu," vyprávěl zlínský útočník, jenž Mazancovi pálil pod vyrážečku.
Jenže jedenáct vteřin před druhou pauzou domácí o vedení přišli. „O ten gól jsme si fakt koledovali. Plzeň nás docela mlela a měla tam už předtím několik nebezpečných závarů," štvalo zlínského obránce Martina Hamrlíka.
Jeho tým pak v poslední třetině inkasoval rozhodující branku v oslabení. Na trestné lavici seděl útočník Veselý, který nikým neatakovaný posunul konstrukci Sedláčkovy branky. „Ten gól do šatny byl sice nepříjemný, ale to, co tady pískali tihle dva šašci, to jsem fakt ještě nezažil. Jestli si myslí, že posunutí branky bylo úmyslné, tak nevím," zlobil se Petr Zámorský, porušující zákaz vyjadřovat se v den zápasu k výkonu rozhodčích.
Rovněž zlínský kouč Rostislav Vlach považoval gól inkasovaný v oslabení za klíčový zlom v utkání. „Bohužel rozhodl. Nám se naopak v přesilovkách vůbec nevedlo. S jedním vstřeleným gólem těžko můžeme vyhrát. Ještě se ale nevzdáváme, v pátek bude doma pod tlakem Plzeň. A my uděláme všechno pro to, abychom finále ještě vrátili k sedmému střetnutí k nám," říkal Vlach odhodlaně.
Závěrečný tlak domácích přibrzdilo přerušení hry kvůli zásahu lékařů v hledišti u jedné z divaček, která na tribuně zkolabovala.
