Článek
„Říká se, že některé situace potřebují deset tisíc opakování a teprve poté je začne člověk relativně vnímat. Jestliže jsou však děti na ledě dvakrát či třikrát týdně, těch opakování je při běžném tréninku poměrně málo," vysvětlil výhody virtuální reality Tomáš Perič z Univerzity Karlovy, která se na vývoji originálního programu podílí.
Navíc nasimulovat se dají i složitější herní situace, které je při normálním tréninku náročné vymodelovat a hráč se s nimi může setkat prakticky jen v zápase. „Dítě je na ledě zažije třeba jednou za měsíc a tady může třeba dvacetkrát za hodinu. To je zásadní," zdůraznil Perič. Hokejistům se tak díky originální technologii rozvíjí herní myšlení.
„Když jsem poprvé viděl, na jaké úrovni technologie virtuální reality je, okamžitě jsem chtěl, aby naše organizace byla součástí tak revolučního programu," přiznal Filip Pešán, sportovní ředitel Liberce, kde se Sense Arena testuje od září.
„Jsem docela překvapený, jak to funguje," pochvaloval si útočník Bílých Tygrů Michal Bulíř poté, kdy program na vlastní kůži vyzkoušel.
Sice stál uprostřed místnosti, jenže díky speciálním brýlím na očích si připadal jako na ledové ploše. Na hokejku s vibračním zařízením dostával přihrávky a na branku pálil jeden fiktivní puk za druhým. „Je to fakt reálné, jako na ledě. Když dostanete puk, jako by vám ho někdo opravdu přihrál. Je tam vibrace a na hokejce ho cítíte," popsal Bulíř.
Oficiálním partnerem Sense Areny je kromě Bílých Tygrů a Univerzity Karlovy i Český svaz ledního hokeje, zatím stál řádově milióny korun.
