Tituly jsou extrémně návykové. Je to droga, říká třinecký Nestrašil

Mezi vaše nejvěrnější fanynky patří kromě manželky a syna vaše babička. Byla na posledním zápase sezony?

Je to tak, zase to zafungovalo (smích). Ale berte to s nadsázkou. Rozhoduje se na ledě, ale bylo fajn, že tam mohla být. Už se jí na zimák moc nechce, je z toho hrozně na nervy, je to pro ni dlouhé. Letos vůbec nejezdila, během sezony nebyla ani jednou. Říkala, že přijede až pro pohár, takže na poslední zápas jsem ji ukecal.

V minulosti se tak nějak počítalo, že Třinec je favoritem na titul, ale letos se vám nevěřilo. Byla letošní cesta k poháru nejtěžší?

Ani loni jsme nevěděli, že pohár nakonec zvedneme. Takhle nad tím nejde přemýšlet. Letos byla sezona jiná v tom, že se strašně moc věcí změnilo odchodem Venci Varadi a hráčů, co tady tituly vyhrávali – Fery (David) Musil, Kovíci (Ondřej a Michal Kovařčíkovi) a další. Věděli jsme, že ze začátku budeme potřebovat čas, aby si to sedlo. Spíš mě zaskočil závěr základní části, který se nám nepovedl. Ale s Litvínovem mi přišlo, že jsme zase začali hrát to, čím jsme známí, to nás trošku nakoplo. Pak Sparta, Pardubice, které měly tři vteřiny před koncem utkání nájezd. Člověk nikdy neví, že to zvedne nad hlavu. Ale věřili jsme, že to můžeme dokázat.

Naštval vás zdravě výrok litvínovského Nicolase Hlavy o buzerantském hokeji?

To není nějaká novinka (úsměv). Jsme si vědomi, že ne vždy je náš hokej pohledný pro fanouška, ale účel to posledních pár let splňovalo, takže nemáme problém tak hrát.

Ani Jakub Voráček vám před play off nevěřil. Říkal, že z předkola půjde dál Litvínov. Už jste mu jeho výrok „otřískal" o hlavu?

Ne, vůbec. Samozřejmě jsem to zaznamenal. I spoustu dalších výroků během sérií, kdy se spousta expertů na Twitteru vyjadřovala. Kuba Voráček má za sebou a možná ještě před sebou skvělou kariéru, hokeji rozumí jako málokdo tady. Člověka to zdravě naštve, je to zdravá motivace. A tím, že ve finále vyhraje, tak ani nemá zapotřebí to pak někomu vracet.

Získali jste čtvrtý titul v řadě, najdete motivaci připravit se stejně dobře i na další sezonu?

Bude ještě větší. Jsou dva typy lidí. Někdo to chce vyhrát jednou a stačí mu to. Uspokojí se a konec. Pak je druhý typ, a to je kostra tohoto mančaftu. Tím, že to ochutnají a vědí, jaké to je, chtějí vyhrávat každý rok znova a znova. Většině lidí, když se dostanou na vrchol, se těžko vrací zpátky. Být nahoře je skvělý pocit. Motivace bude! Je vidět, že týmy podepisují spoustu hráčů, liga zase bude skvělá a vyrovnaná. Je pár dní po sezoně, ale tak nějak v hlavě zase přemýšlíme, jak se v létě co nejlépe připravit. A vlítneme do toho zase po hlavě.

Jsou tituly návykové?

Hrozně! Ale extrémně. Těžko se to popisuje, ale je to fakt droga.

Bude velkou výzvou napodobit Vsetín, který v letech 1995 až 1999 vyhrál pět titulů v řadě?

Vezmu to jinak. Kdyby se nezrušila sezona 2019/2020 kvůli covidu, měl Třinec velkou šanci ten titul udělat. Kluků, kteří tu byli, je mi proto trošku líto. Měli skvělý tým, po základní části byli druzí. Lidi o tom vsetínském rekordu budou mluvit, ale my to máme v kabině nastavené dobře. Jdeme krok po kroku a koukáme se na menší obrázky, než dojdeme k velkému. Budeme se soustředit, abychom sezonu dobře začali. Lépe než teď. A od toho se odrazíme dál.

Vaším velkým konkurentem budou znovu Pardubice. Ty povede trenér Václav Varaďa, který s Třincem vyhrál tři předchozí tituly. Těšíte se na souboje s ním?

Věděli jsme, že někam trénovat půjde. Baví ho to, je to skvělý trenér, kterého ambiciózní týmy chtějí. Spekulovalo se o více mužstvech, dopadlo to takto. Bude zvláštní ho vidět přes uličku na druhé straně, ale takový je hokejový život. My se musíme přestat koukat do minulosti. Ostatně se nám to letos povedlo a vyhráli jsme. Pardubicím určitě pomůže. I když pan Rulík měl taky skvělou sezonu a je to vůči němu trošku nešťastné. Ale co se dá dělat. Takový je hokejový život, je to byznys.

Pozvánku do reprezentačního výběru jste přes výbornou sezonu nedostal. Je to už uzavřená kapitola?

Asi už jsem moc starý (zasměje se). Takhle. Ani loni, když jsme vyhráli a myslel jsem si, že by mi mohl někdo zavolat, nikdo nezavolal. Tak jsem to letos ani neřešil. Myslel jsem, že to tak dopadne. Na druhou stranu, play off a celá sezona byla tak dlouhá. Byly chvíle, kdy jsme měli málo hráčů, táhli to přes dvacet minut za zápas, k tomu dvaadvacet zápasů v play off. Upřímně, šrámů a bolístek je tolik, že jsem rád, že můžu zůstat doma a dát se do kupy. Primární pro mě je, aby se nám dařilo tady v klubu. České hry, Karjala... je to sice fajn, ale byl jsem na nich hodněkrát a tyhle turnaje už pro mě žádnou motivací nejsou. Myslím, že je to spíš takový skvělý turnaj pro mladší kluky, kteří se chtějí ukázat. Mistrovství je něco jiného, ale být bez rodiny dalších pět týdnů? To bych si asi nedokázal představit.

Jaký program teď máte?

Budu tátou na plný úvazek a 27. května letíme na pět šest týdnů do Ameriky, aby žena taky viděla rodinu. Tohle je část roku, kdy dělám všechno možné, aby byla spokojená. Protože pak přijde sezona a potřebuju, aby ona devět měsíců dělala všechno možné, abych byl spokojený já (úsměv). Tak si teď trošku vyměníme role a budu se snažit, ať si to ona užije. Budu tam pro ni.