Článek
"V Kanadě teď manželka jede sama na vlastní triko, chtěl bych jí pomoct," posteskne si pro klubový web Šmíd.
Události v polovině března dostaly nečekaný směr. V počínající pandemické hektice měl cestovat z Frankfurtu. "Jenže den před odletem mi let zrušili," lituje, že předčasné ukončení extraligy nepřišlo ještě o něco dříve. "Snažil jsem se to obtelefonovat, ale bylo to zbytečné. Jiné spoje byly vyprodané nebo také zrušené."
A tak mu jako jediná šance na denní kontakt se zámořím zbyly jindy jím samotným spíše proklínané technické vymoženosti. "Třikrát denně volám přes FaceTime do Kanady, abych se viděl s dětmi a manželkou, nepotkal jsem se s nimi od ledna," líčí čtyřiatřicetiletý Šmíd.
Zůstává v Česku, po prvenství v základní části ovšem musel zapomenout i na možnost zaútočit na titul. "Když mělo přijít ocenění sezony, přijde tohle. Lidské životy jsou důležitější, ale v koutku duše to mrzí," přiznává Šmíd po sezoně, která mohla být jeho závěrečná. Ale asi nebude.
Po návratu z NHL teď má za sebou v libereckém dresu třetí extraligový ročník. Plánoval, že bude poslední. Ale už vše vidí jinak. Koronavirus podle všeho jeho hráčskou dráhu neuzavře. Alespoň se o to bude snažit.
"V nejbližších dnech budu jednat s Libercem a věřím, že se dohodneme. Chtěl bych pokračovat," nastiňuje, ale připomíná i možné potíže. "Mám pořád chuť, jenže teď je tam více proměnných. Děti půjdou do školy a nevím, jak často jim povolí létat do Česka."
Cítí ovšem, že má dostatek sil. Kariéru přitom nechtěl končit poprvé. Už když byl hráčem Calgary, zvažoval před lety kvůli zdravotním potížím odchod z ledové plochy. Ale vývoj událostí byl úplně jiný.
A teď má za sebou ročník, v němž odehrál 1434 minut. S průměrem přes 28 minut na zápas byl nejvytíženějším extraligovým hokejistou. Jistě i proto, že předsezonní příprava v zámoří, kde trénoval ve skupině bývalého kondičního kouče Edmontonu Simona Bennetta, byla vydařená.
Pětkrát týdně tři a půl hodiny... A podobné porce. "Někdy to byl extrém, ale nemohl jsem si to vynachválit. Dohromady nás tam bylo sedm osm kluků z NHL, AHL nebo Evropy a postrkovali jsme se výš. Jeden zvedl nějakou váhu, druhý se ho snažil překonat. Stejně to fungovalo i na ledě," přibližuje loňské přípravné období.
Snad jej hnalo vpřed i to, že ve skupině byl suverénně nejstarší a vedle rivalů nechtěl zaostávat. "Mladí si dělali srandu, že jsem fotr," připomíná matador.
Z tréninkového drilu nevypadl ani teď, v přetrvávajícím období nejistoty a rozmrzelosti, že nemůže být s blízkými. Čas tráví kolem domu. "Snažím se udržovat nějakou rutinu. Cvičím, dopoledne zvedám nějaké váhy a po obědě jdu na chvíli ven. Abych se nenudil a odreagoval se, tak občas udělám nějakou výzvu, kterých teď po internetu frčí mnoho," dodává Šmíd.
