Těžší období zakončil se stříbrem na krku: Láska k hokeji mě nutila lézt na led

Abych řekl pravdu, tak celkově jsem tam nic negativního neviděl. (usměje se) Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že si ze Švédska přivezu stříbrnou medaili, že budu se skvělou partou a zase si odvezu nějaké nové zkušenosti, vzpomínky, zážitky… K tomu se ani negativně nejde postavit. Bylo to super.

Bylo tam víc interních důvodů. Vždyť po hrozném začátku sezony nám hrozil sestup. Pak se to nějak uklidnilo, ale už jsem moc prostoru nedostal. Snažil jsem se plnit svou roli, co se mi podle mě dařilo. Žádný problém jsme neměli.

Uvědomil jsem si, že i když zrovna věci nejdou podle představ, tak mě láska k hokeji pořád nutila se obléct a jít na led. Byly tam horší chvíle, kdy to nebylo ono. Ale byly tam i lepší chvíle, kdy jsem si říkal, že jsem takhle v životě nechytal a jsem rád, že jsem se to naučil. Zároveň člověk musí zůstat pokorný, musí stát nohama na zemi. Celkově mi tenhle náhled do neznámého prostředí dal hodně. Jazyk, nová kamarádství i zážitky. A taky, co všechno je potřeba podřídit úspěchu.

Přesně tak. Rozdíl mezi první a druhou půlkou sezony byl enormní. Když jsem viděl všechny ty hráče, jak pracují, co jsem já musel dělat… Nebylo to o jednom hráči, ale o nás všech. Od prvního do posledního se to muselo kompletně změnit. Přistoupili jsme k tomu jinak a stříbro už mi teď nikdo nevezme.

Nebylo to tak, že bych šel za vedením. Spíš šlo o vzájemné dohodě. Oni viděli, že chci chytat. Nechával jsem tam všechno, chtěl jsem si vybojovat místo v brance. Oni s tím byli v pohodě a chápali to. Domluvili jsme se tak, že to ukončíme. Podali jsme si ruce.

Určitě bych se tomu nebránil. Kdyby se nějaký mladší hráč rozhodoval, jestli jít do Švédska, nebo zůstat tady, tak ani jedna z cest není špatná. Vidíte to i na tom, co se do Česka vrací za hráče, jak je extraliga nadupaná. Když jsem loni koukal na Liberec, tak zápasy v play off se Spartou byly reklama na hokej.

(Zamyslí se) Nevím, jak bych to popsal. Je na každém z nás, abychom odváděli svou práci. To je náš největší cíl. Před sezonou je strašně těžké něco říkat, furt je to předzávodní období. Nevíte, kdo se třeba zraní, těch proměnných je tam hodně. Budeme se jenom snažit dodržovat, co máme. Pak z toho může být nějaký úspěch. Můžu zase narážet na to, že jsme loni s Rögle šli do play off z předposledního místa, a nakonec jsme byli ve finále. Chce to dodržovat věci, mít jasný plán, jak toho dosáhnout. Filip Pešán odvádí v Liberci skvělou práci. Teď už je to na každém jednom z nás, abychom se do té čtyřky dostali.

Je to super, vrátil jsem se do staronového prostředí. Znám tu město i arénu, akorát přibylo pár nových tváří. Znovu obléknout dres Bílých Tygrů je pro mě trochu nostalgické, strávil jsem tady nějaký čas, ale oblékám ho se stejnou pokorou jako dřív. Chtěl bych na sobě zase zapracovat a posunout se dál.

Na Dana jsem se těšil, byli jsme hodně v kontaktu. Párkrát jsme si i telefonovali. Zapracoval hlavně na mentální stránce, nejen na chytání. Teď spolu zase máme nové zážitky. Je to super, ženeme se nahoru. Děláme si srandičky, je to správný parťák.

Nejvíc se od sebe naučíme asi v tom, že každý je v něčem lepší. Koukáme se na sebe, pak to spolu probereme. Ale že bych já do něj něco hustil, tak to vůbec. Spíš si sedneme a podpoříme se. Každý je trochu jiný, každý chytá jinak. Dáme to dohromady a budeme takový menší tým v týmu.

Reprezentovat chce každý, ale pro každého je to třešnička na dortu. Když vám trenéři oznámí, že jedete, je to super. Na druhou stranu záleží na každodenní práci v klubu, bez té se do nároďáku nedostanete. Můžeme se o tom bavit, jak by to bylo hezké. Ale pokud nebudu odvádět v týmu, co bych měl odvádět, tak je to jedno.