Tentokrát už žádné laso nebude. Zůstanu celou sezonu, slibuje třinecká posila

Několik faktorů. Ta minulá sezona byla kvůli covidu dost složitá. S manželkou jsme se neviděli devět měsíců, protože v Rusku se mnou nebyla. Řešil jsem, zda se do Ruska vrátit a kdyby přišla nějaká super nabídka, asi bych o tom i uvažoval. Ale žádná mě neoslovila. Také je mi už třicet let, mám před sebou třeba pět dobrých let a chci si zahrát někde, kde mě to baví, kde se budu na zimák každý den těšit a kde je každý rok šance na úspěch. To jsou ty hlavní faktory.

Tak se to říct asi úplně nedá, ale přece jen to není to stejné, když hrajete dva roky v Nižněkamsku. Na druhou stranu si za ty čtyři roky v Rusku nemám absolutně na co stěžovat. Magnitogorsk i Nižněkamsk jsou top organizace. Život v těch městech, daleko od rodiny, je jiný. Jsou to někdy i maličkosti. Třeba, že nemůžete mluvit svým jazykem, protože manželka je Američanka. Ani to cestování, kterého je tam hodně, není velká zábava. Byl jsem mimo třináct let a už to bylo dlouhé. Na rovinu řeknu, že mým snem bylo hrát NHL a tam bych šel hrát i zadarmo. Ale do Ruska se chodí, a to si nemusíme nic nalhávat, vydělávat peníze. Hrát hokej v Rusku mým dětským snem opravdu nebylo. Nemám k té zemi ani soutěži takový vztah, že bych tam musel být za každou cenu.

Když jsem byl v Třinci před dvěma lety, tak jsem o tom přemýšlel. Ale nevyšlo to a beru to jako uzavřenou kapitolu. Nejsem naivní, vím, jakým směrem se ta liga posouvá. Ti kluci jsou tam hrozně mladí a já ve třiceti letech... V dnešní době se už nevidí, aby někdo v takovém věku šel do NHL. Naposledy se to povedlo snad Jardovi Hlinkovi, když šel do Colorada. Jinak si nepamatuji hráče, kterému by bylo přes sedmadvacet a z ničeho nic by podepsal v NHL. Takže to už je pro mě naprosto uzavřená záležitost.

(smích) To není možné. Pravidla to nedovolují. Hráč tam musí brát nejméně 750 tisíc dolarů ročně. Ale jim to funguje neuvěřitelně. Je to jediná liga na světě, která si sama na sebe vydělá. Všechny ty týmy jsou v plusu. Funguje to tam trochu jinak.

Ne, to vůbec ne (smích). Ale peníze nejsou všechno. Viděl jsem dokument o japonské tenistce Naomi Ósaka, ta holka byla světová jednička, vyhrává světové turnaje, a přitom je dost nešťastná. Do určitého věku jsem byl ochotný hokeji věnovat leccos, ale teď už jsem ve věku, kdy už jsem na té druhé devítce. Nejsem nejmladší a roky, které mi zbývají bych chtěl hrát někde, kde se cítím komfortně, kde je dobrá parta, kde je šance vyhrávat.

Přesně tak. Golf mě baví. Kdysi jsem tady byl na Čeladné, na Ostravici, v Šilheřovicích, dost jsem toho objezdil. Teď jsem ještě nebyl. Hodně trénujeme, takže se potřebuji postarat o to, aby tělo fungovalo, abych mohl zase naskočit druhý den. Ale až bude vhodná příležitost, tak si určitě rád zajdu zahrát. Ale jsem tady primárně kvůli tomu, abych hrál hokej. A na to se budu hlavně soustředit.

Už jsme se domlouvali s Růžou (Martin Růžička), že bychom zašli. Také Aron (Chmielewski) s Erikem (Hrňou) chodí hrát. Nemám strach o to, že by se tu nenašel nikdo, kdo by si rád vsadil na každé jamce. Co jsem to tu poznal, tak je fajn, že kluci jsou soutěživí, tréninky mají náboj, jeden trefí druhého, na ledě neznají bratra. V šatně pak na sebe zařvou, ale na obědě si plácnou a jsou zase kámoši. To je super.

Že je v super stavu. Moc se toho za poslední dva roky nezměnilo, kromě odchodu těch starších jako Poldy (Polanský), Krajda (Krajíček) nebo Áda (Adamský). Jinak je kostra týmu stejná. Pak jsou tu mladší, kteří dřív hrávali třeba s bráchou ve Frýdku. Je fajn, že dostávají prostor a jsou lepší a lepší.

Žádné laso nepřijde, já tu budu určitě celou sezonu. Klidně ten start přepálím, ale na druhou stranu od sebe neočekávám, že budu dělat dva body na zápas. Tehdy se to prostě sešlo a měl jsem velkou kliku. Já už dřív říkal, že body jsou fajn, ale hlavní je, aby se dařilo týmu a vyhrávali jsme. Samozřejmě když se týmu dařit nebude a já nebudu mít body, tak je to na houby. Ale když budeme vyhrávat, ale já nebudu tolik přispívat, tak mi to popravdě vadit nebude. Pokud bude na skóre po šedesáti minutách svítit, že jsme vyhráli, půjdu spokojeně domů.

Popravdě s trenéry jsem o tom ještě nemluvil. Jen co jsme se ve chvíli, kdy se řešil můj příchod bavili o tom, že centra bych hrát nechtěl. Je to pozice, která vyžaduje spoustu bruslení, a já žádný excelentní bruslař nejsem. Klidně centra odehraju, ale vím, že potřebuju k sobě někoho, kdo to vepředu podrží, než tam dojedu (smích). Radši hraju na křídle. Člověk má víc prostoru na to se soustředit hrát dopředu, kdežto na centru musíte být hodně zodpovědný.

Můžou mít (smích). Já už se za ty roky naučil, že během sezony je člověk nahoře, pak zase dole. To je jako v životě, pořád se něco děje. Třeba McDavid ve dvou zápasech po sobě neudělá ani bod a celý svět spekuluje, co se vlastně děje. Nic se neděje, prostě dvakrát v řadě neudělal bod a jde se dál. Ne že bych od sebe neměl očekávání, jen na sebe nebudu zbytečně sám tlačit a čekat na druhé straně hřiště jen proto, abych mohl ujet, dát gól a splnit nějaká očekávání. Ale nejsem naivní, vím, že ode mě lidé budou očekávat nějaké výsledky. Já doufám a věřím, že přijdou, ale když budu mít pomalý rozjezd, nerozsypu se z toho. Vím, že se to otočí.

Jsem na tohle z Ameriky docela zvyklý. A myslím, že mi to před kamerou docela jde, ne? Ovšem natáčeli jsme to před hlavním nádražím v Praze, které je asi jedno z nejošklivějších míst, které znám. V tom parku se dějí šílený věci, takže jsme se chvílemi báli, jestli nám někdo neukradne kameru nebo něco, furt jsme museli všechno hlídat. Jinak v pohodě, měli jsme to rychle hotové.

Já na první dobrou, kameraman měl trošku problémy. Některé věci jsme jeli natřikrát, ale já byl výborný pokaždé. (smích)

Naše video bylo lepší, protože jsem v něm hrál, kdežto David nikoliv. To, že se David vrací je super. Ten kluk by mohl hrát s přehledem další čtyři roky NHL. Pro mě patří mezi top dvacet centrů v NHL, možná na světě. Je radost se na něho koukat. To rozhodnutí muselo být hrozně těžké i proto, že mu chybí nějakých čtyřicet zápasů do tisícovky. To je velký milník, který by si chtěl každý hráč splnit. Na druhou stranu chápu jeho rodinné důvody. Manželka je Američanka, děti asi moc nemluví česky, nemají vazbu s rodinou, takže chápu i druhou stránku věci. Klobouk dolů, že byl schopný upřednostnit rodinu před hokejem, což by dokázal asi málokdo. Pro extraligu to je jedině dobře. Trošku jsem doufal, že by mohl být tady s námi v Třinci, to by bylo super. Je to hráč světového kalibru, Olomouci hrozně pomůže. Myslím, že David bude v lize naprosto dominantní."