Článek
Na kontě máte vedle deseti zásahů i šest asistencí. Lepší začátek ostravského angažmá jste si snad nemohl ani přát...
Ve Vítkovicích jsem zatím maximálně spokojený. V zápasech hraju kolem dvaceti minut, což je na útočníka dobrá porce. Chodím na led na všechny důležité momenty, a navíc se týmu daří. Zkraje října jsme sice měli menší výpadek, když jsme prohráli pětkrát za sebou, dostali jsme se však z toho a pak udělali vítěznou šňůru. Jsme na dostřel čelu tabulky, což je skvělé.
Vyrůstal jste v Plzni a v extralize dosud oblékal pouze její dres. Neměl jste v Ostravě problém s aklimatizací?
V klubu jsem si zvykl docela rychle. Herní styl Vítkovic je hodně podobný Plzni. Nejsou tam velké taktické změny, aby to bylo pro mě něco výrazně odlišného. Hrajeme hodně aktivní hokej s napadáním a bruslením. Vyhovuje mi to.
Stejně jako vůdčí role, kterou v mužstvu máte?
Ano, přesně tak. Chtěl jsem jít do týmu, kde bych se mohl stát lídrem a táhnout ho. Tohle je pro mě velmi důležité, protože se můžu dál posouvat a zlepšovat. Kdybych nastupoval v jiném týmu ve třetí lajně a hrál třeba dvanáct minut za zápas, tak by mi to moc nepomohlo.
Odchodu z Plzně tedy nelitujete?
Byl jsem tam osm let a chtěl zkusit něco jiného. Nabídky jsem měl už před dvěma lety, jenže tehdy v Plzni chtěli, abych zůstal. Před rokem v listopadu už ale věděli, že skončím. Ptali se mě, jestli chci zůstat a mají mi nabídnout novou smlouvu, ale odmítl jsem.
Jste překvapený, jak to vašemu mateřskému týmu v probíhající sezóně lepí?
Plzeň výborně posílila. Milan Gulaš s Tomášem Mertlem patří v extralize do úplné špičky. Tihle dva jí dělají hru. Má letos skvělý tým.
Není vám trochu líto, že si s nimi nemůžete zahrát?
Já jsem opravdu spokojený s krokem, který jsem po sezóně udělal. Kdybych zůstal v Plzni, bůhví s kým bych hrál a jak bych hrál...
Zahraniční nabídky jste po loňské sezóně neřešil?
Něco málo mi agenti říkali, ale nic konkrétního se neobjevilo. Rozhodl jsem se pro Vítkovice s tím, že pokud by byla nějaká nabídka zvenčí, tak by mi v Ostravě nedělali nějaké velké problémy. Muselo by to ale mít hlavu a patu pro mě i klub.
Znal jste místní region?
Před dvěma lety jsem byl v Ostravě na týdenním semináři. Dělal jsem si trenérskou licenci a město trochu poznal. Věděl jsem tedy, do čeho jdu. Díky zkušenostem jsem si pak v létě vybral přesnou lokalitu, kde bych chtěl bydlet, a začal všechno zařizovat.
S životem ve městě jste tedy spokojený?
Bydlím přímo v centru. Jedu autem na trénink, vrátím se a pak už nemusím auto vůbec vytáhnout. Všude si dojdu pěšky. Mám tam blízko nákupní centrum i park, což je ideální. Chodíme tam s přítelkyní na procházky.
Líbí se jí v Ostravě?
Je vždycky zhruba jeden týden se mnou a ten druhý zase v Plzni, kde studuje vysokou školu. Ale jinak se tam zabydlela hodně rychle. Našla si kamarádky a má to tím pádem ulehčené.
Váš otec chodil v Plzni pravidelně na zápasy. Štve ho, že vás teď nevidí v akci tak často?
Ale on chodí i teď (úsměv). Cestuje z Plzně skoro na každý zápas. Kvůli pracovním povinnostem vynechal letos taťka snad jenom jeden. Už i kluci si z něj dělají srandu, že je náš největší fanoušek, že jezdí na otočku do Ostravy. Urazí 900 kilometrů za den a zvládne to.
Kritizuje vás, nebo spíš chválí?
Je velký kritik. Když se prohraje nebo se mi v zápase úplně nedaří a nedám gól, tak mi samozřejmě hned předhodí, že jede takovou štreku a já si na ledě jezdím a nic z toho. (úsměv)
Před pár dny jste si zahrál na turnaji Karjala. Cítíte v této sezóně větší šanci startovat na MS, které vám v květnu těsně uniklo? Myslíte třeba i na olympiádu?
Poprat se o ni chce samozřejmě každý, je to cítit ze všech kluků. Pro mě byl ale velký úspěch, že jsem se dostal do širší nominace na šampionát v Paříži. A že jsem se nakonec nevešel na soupisku, neberu jako zklamání. Je to pro mě další motivace do tohoto roku a vůbec dalších sezón, protože šanci zahrát si jednou na mistrovství světa mám.