Článek
Nejlepší dárek ke dvacetinám jste si už možná nadělil bronzem ze šampionátu dvacítek, nemyslíte?
Tak jsem nad tím nepřemýšlel, ale zpětně to asi byl ten nejhezčí dárek.
Co na vaši medaili a fakt, že jste vyřadili českou dvacítku, říkali na Spartě?
Neřekl bych, že byli naštvaní. Spíš mi to dost přáli. Byli rádi, že jsem něco vyhrál s týmem.
Ukázal vám juniorský šampionát, že jste schopen rozhodovat zápasy i v mezinárodním měřítku?
Hokej je pořád hlavně týmový sport. Já nejel do Kanady kvůli svému pocitu nebo statistikám. Když si všichni uvědomí, že mají hrát jako tým, je vždycky nějaká šance něco získat.
Když jste viděl v akci osmnáctiletého Davida Pastrňáka, který už hraje za Boston, neříkal jste si, že nazrává čas, abyste se i vy vydal do NHL?
Tak to vůbec nevnímám. V Bostonu je složitá situace, že tam nemají moc praváků a David měl štěstí, že je zrovna pravák. Taky je to ale dobrý hráč a budoucnost má u Bruins zajištěnou slušně. Já se ale soustředím na sebe a chci ještě na čas zůstat v Evropě.
Máte s agentem nějaký časový plán, kdy se vydat za moře?
To je zase na mně, já si o budoucnosti rozhoduju sám. Jsem rád, že jsem strávil dva roky v kanadské juniorce, protože mě to hodně změnilo a pomohlo mi to.
Škola života?
To taky, samozřejmě. Ale ta změna byla hlavně hokejová.
Hrál jste tam i s českými spoluhráči Hykou a Karabáčkem, jak vás jako Evropany brali tamní junioři?
Těžko říct, nechci to zobecňovat. Pro některé kluky bylo všechno v pohodě, ale je pravda, že jiní to měli o dost těžší. Všechno je ale individuální.
Za Gatineau, kde jste působil, hráli v minulosti třeba Claude Giroux nebo David Krejčí. To musí být slušná motivace, že?
Všechny ty juniorské týmy ale mají hráče, kteří se nějak prosazují v NHL. Každá organizace má svoji historii. Je jedno, zda je to v Gatineau nebo někde jinde, liga je tam na úrovni a trenéři vědí, co dělají.
Zvykl jste si rychle na frankofonní prostředí?
Nevadilo mi to, byla to jen otázka času.
S rodinou, u které jste bydlel, jste ještě v kontaktu?
Občas ano, napíšeme si, ale teď, když jsem byl v Kanadě, jsme se neviděli.
O Montrealu, který vás draftoval, kolují nejrůznější historky o náročných fanoušcích, obřím tlaku médií. Jak se vám líbilo na kempu u Canadiens?
Od trenérů po maséry se všichni starají a ta organizace je fakt perfektní!
V současném týmu Canadiens je navíc spousta šikovných technických hráčů, což je přesně vaše charakteristika. Myslíte, že díky tomu se můžete v NHL prosadit líp? Navíc přímo v Montrealu jste si teď udělal skvělou reklamu.
Ono hlavně záleží, kde se uvolní místo a jak moc hráče klub potřebuje. Já si myslím, že se do NHL časem dostanu a jestli to bude Montreal nebo jiný tým, to se teprve uvidí.
Váš vrstevník a spoluhráč z předchozího šampionátu Marko Daňo už si přitom v NHL připsal několik startů za Columbus. Neradí vám, abyste také co nejrychleji zamířil za oceán?
My si píšeme, přejeme si štěstí. Marko to má dobře rozehrané, ukázal se na začátku v dobrém světle a doufám, že se z farmy vrátí zase co nejdřív do prvního týmu. Já chci ale něco vyhrát se Spartou.
A přiučit se zatím od Hlinky s Rolinkem... Jsou na vás spoluhráči z útoku hodně tvrdí?
Když udělám něco špatně, tak se mi to snaží vysvětlit. Neřekl bych, že mě nějak buzerujou. Ale spíš přijdou v dobrém: zkus tohle, tohle a já si to beru k srdci a snažím se od nich spoustu věcí odkoukat.
Můžou se vám hodit třeba na mistrovství světa, které se letos koná v Česku...
Určitě bych si na něm rád zahrál, ale to bude spíš otázka pro trenéra, jakou bude chtít složit hierarchii v týmu.
