Tak skvělou kulisu jsem v NHL nezažil, obdivuje útočník Mueller fanoušky Komety

Jsem tady první rok a moc jsem netušil, co od toho mám čekat. Zatím jsme ale v Brně s rodinou velmi šťastní. Je to krásné město, snažíme se ho co nejvíc poznat. Nic mi zde nechybí. Na ledě nám to v útoku s parťáky Petrem Holíkem a Martinem Zaťovičem taky šlape.

Skvěle. Když potřebuju, pokaždé mi s čímkoliv poradí. V Brně je několik vysokých škol, možná i proto tady spousta lidí hovoří anglicky. O to mám vše jednodušší.

Ano. Nechci být stydlivý, jsem hrozně rád lidem blízko. Ale popravdě řečeno, čeština je hodně obtížný jazyk. Už umím základy - ahoj, čau nebo jak se máš?. Moc toho ještě není. (úsměv). Doufám, že se časem zdokonalím. Poslouchám třeba kluky v kabině a snažím se odtušit, o čem se zhruba baví.

Většinou mě oslovují Pete.

Moc. Je do hokeje úplně stejně zapálený jako já. Nechybí v hledišti na žádném mém zápase. A v žákovském družstvu si už našel spoustu kamarádů. I ve školce, kam pravidelně dochází.

Jsou naprosto neskuteční. Slyšel jsem o nich vyprávět, ale když jsem si poprvé stoupl před komeťácký kotel, běhal mi doslova mráz po zádech. Jejich podpora pro nás znamená strašně moc. Jsem šťastný, že můžu před nimi nastupovat. Působil jsem šest roků v NHL, kde jsou větší haly a tím pádem zákonitě i vyšší návštěvy, avšak tak skvělou a hlučnou kulisu jsem tam nezažil.

Moc si toho považuju. Je to pro mě obrovská čest. Měl jsem velkou radost, že pro mě připravili i choreo s mojí osmaosmdesátkou. Pochopil jsem, že mě tak trochu srovnávají s Martinem Nečasem, který ji nosil přede mnou. Uvažuju, že bych pro ně uspořádal nějaké setkání.

Už jsem byl poučen, že v Brně to jsou šaliny. Takže šalinou jezdím rád. Je to jednodušší, protože silnice ve městě bývají často ucpané. A taky jsem mezi lidmi, což si vždycky hodně užívám.

Jak kdy. Když nemám na hlavě čepici, tak mě snáz identifikují podle mých dlouhých vlasů. Mě to neobtěžuje. Když si řeknou o podpis, nemám s tím vůbec žádný problém.

Jsem asi v současnosti jedním z mála hráčů, jenž nemá účet na Facebooku, Twitteru ani Instagramu. Nemám k tomu absolutně žádný vztah, jde to úplně mimo mě.

Ano. Byl to tehdy nádherný zápas. S Ondrou i Martinem jsme se o něm samozřejmě trochu pobavili. Ale jen málo, já raději žiju přítomností.

Na rovinu říkám, že mě to dost zklamalo. Byl jsem z toho docela smutný. Díky tomu, že na olympiádu nemohli borci z NHL, jsem si dělal naděje, že bych se mohl do americké nominace vejít. V Salcburku se mně v té době v EBEL lize dařilo. Proto jsem cítil, že bych měl národnímu mužstvu co dát. Bohužel to nedopadlo, a tak jsem svým krajanům aspoň fandil u televize.

Tehdy jsem ho pochopitelně registroval. A teď se už známe i osobně. Martin hovoří skvěle anglicky, a tak spolu můžeme probrat kdeco.

Byl úžasný. Napadají mě jen samá pozitiva. Je to výborný člověk, který si zakládá na individuálním přístupu k hráčům. Každý za ním mohl přijít pro radu nebo si prostě jen popovídat. Strávil jsem s ním dva a půl roku. Byl to obrovský zážitek. Vzpomínám si, že vůbec poprvé jsem si s ním podal ruku před jedenácti lety na pódiu při draftu, když si mě Arizona vybrala. To byl v mojí kariéře hodně speciální moment.

Nebudu říkat, že by mě už nelákala. Nechávám tudíž veškeré možnosti otevřené. Momentálně jsem ovšem pevně spjatý s Kometou. Hrozně rád bych s ní na konci sezony slavil velký úspěch.