Článek
Dvacetiletý Ticháček nastupoval pravidelně v extralize, když ale zavolala SOS kladenská juniorka, musel nejvyšší soutěž oželet a zamířil bojovat o body se svými vrstevníky. „Hrál jsem třicet, pětatřicet minut, už jsem skoro nestřídal, aby se to udrželo," líčí.
Přiznává také, že kvalitou soutěže nebyl zrovna nadšený. „Když to řeknu blbě, byl to úplně jiný sport, než jsem byl zvyklý celou sezonu. Intenzita nebyla velká, hrál jsem se stejně starými kluky. Cíl byl jasný, nějak to uklepat, vyhrát, abychom se udrželi, což se povedlo," oddechne si.
Je pochopitelné, že by raději válčil o body po boku Jaromíra Jágra či Tomáše Plekance v extralize. Dopředu však tušil, že se promění v kladenského žolíka. „Přišel pan Burger a říkal, že ta šance, že půjdu pomoci juniorce, tady je. A za dva dny přišel znovu, že už musím jít, že je to kritický. Takže jsem pomohl, co nejvíce to šlo," tvrdí stříbrný medailista z posledního MS dvacítek.
Nervózní prý určitě nebyl. „Věřil jsem, že to zvládnu. Už jsem si všechno vyzkoušel minulý rok, ale to hrála juniorka extraligu, to byl ještě hokej. Teď mě čekala džungle. Nechci nikoho shazovat, ale proti extralize kvalita nebyla moc velká. Naštěstí jsme se udrželi," neskrývá úlevu.
Rodák ze Sokolova tvrdí, že přemýšlel nad tím, jak hluboko klesla kladenská juniorka, která byla vyhlášenou líhní talentů. Má pro všechno své vysvětlení. „Nechci se vymlouvat, ale během covidu hodně kluků bohužel odešlo nebo skončilo. A minulý rok, co se spadlo, tak ti, na kterých to mělo stát, odešli do zahraničí nebo jiných českých klubů. To byli největší tahouni, takže pak v týmu hráči na udržení prostě nebyli," vysvětluje Ticháček.