Střelba je mou největší zbraní, říká kanonýr Kladna. Jágrovi se snaží dostat do hlavy

Zkoušel jsem několik hokejek. Střelba je mou největší zbraní. Když mám čas ji více potrénovat, neváhám.

Ano, a proto by na střelbě měl pracovat každý profesionál. Nezáleží na tom, zda jste v tom dobří, nebo špatní. Podívejte se na Matthewse, Eichela nebo Bedarda. Ti se zlepšují každý den. Já se snažím učit střílet z každé situace.

Ten začátek zas tak dobrý nebyl. Měl jsem snad jeden gól v sedmi zápasech, protože jsem nebyl ve formě. Ne že bych přes léto netrénoval, ale já po operaci ještě v srpnu nemohl na led. Když jsem přišel do Kladna, oproti ostatním jsem byl tak měsíc ve skluzu. Ale celou kariéru v sobě mám sebedůvěru. Umím góly střílet.

Chtěl jsem být lídr. Najít si tým, který si mě bude hodně cenit a nechá mě hrát. Když jsem mluvil s Jaromírem (Jágrem - pozn. red.), řekl mi, že přesně takového hráče hledá. Vybíral jsem asi ze tří nabídek, ale jsem nadšený, že jsem si nakonec vybral Kladno. Hraju hodně minut, chodím na přesilovky a mám vedle sebe skvělé hráče, od kterých se mohu učit.

Ani ne. Přátelé mi je občas posílají, ale já se soustředím čistě na střílení gólů. To je vlastně nejdůležitější statistika.

Soupeři už vědí, co ode mě čekat, takže mě poslední zápasy už brání pečlivěji. Musel jsem se přizpůsobit a začít více tvořit hru. Takže zkouším častěji přihrávat. I tuhle roli si užívám, dřív jsem jenom střílel.

To měl pravdu. Dal jsem po Plekyho nahrávce svůj první extraligový gól. Ty přihrávky jsou sice prudké, ale vždy jdou tam, kam mají. A to je důležité. Když jde na hokejku, měl by si s tím hráč poradit.

Myslím, že to souvisí se sebedůvěrou. Jako kdybychom měli v hlavách červíčka, který nám říká, že překonáváme očekávání a soupeř nás zatlačí. My pak ve třetích třetinách děláme velké chyby v důležitých momentech. Podle mě bychom měli hrát co nejjednodušeji. My ale vždycky najdeme nějaký způsob, jak si to sami ztížit. Není to ani tím, že by soupeř začal hrát, ale my přestaneme. Musíme to zastavit, sebrat se a začít se zvedat.

Je to mix všeho. V dnešní době hrají všichni tak nějak podobně, takže se musíte odlišit a být trochu rafinovaní. To se od nich snažím převzít. Koukám se na Jágra, jak bruslí, a snažím se pochopit, jak přemýšlí. Chci si od něj převzít jakoukoli maličkost. To samé platilo o Plekym. Ten měl neuvěřitelnou předvídavost a čtení hry. To se podle mě dá naučit jen do určité úrovně, na zbytek potřebujete talent.

V tréninku bylo skoro nemožné dát mu gól. Vypálil jsem pod břevno, ale on měl tak skvělé postavení, že ho puk trefil do prsou. Vypadalo to, jak kdybych neuměl střílet. Musel jsem přijít na to, jak ho překonat, a tohle vzájemné soupeření ze mě učinilo lepšího hráče. Doufám, že i já jsem tím pomohl jeho brankářskému stylu.

Byl jsem k tomu skeptický, protože jsem byl v zámoří deset let. Tady je větší led, mohu být více kreativní, na což se v Americe moc nehrálo. V Evropě se hraje daleko více systémů, hra se tu dá více kontrolovat.

Snadno jsem si zvykl. Mohu tady využít více své tělo a nemusím tolik bruslit. Je to preferovaný styl Jaromíra Jágra. Chce, abychom se přiblížili tomu, co se hraje v Americe. Ale nemám problém ani s širším kluzištěm. Na něm má člověk více času, a to hráč první formace ocení.

Je vtipné, jak se to vyvinulo. Myslím, že reprezentační zápasy mi docela vyšly. Zatím jsem na žádném mistrovství světa nehrál. Kdyby se mi to podařilo zrovna v Česku, v arénách, které znám, těšil bych se hodně. Když budu pokračovat ve svých výkonech, věřím, že mám šanci.

Někde vzadu v hlavě pořád mám, že bych je mohl otevřít a splnit si sen. Na druhou stranu stárnu a NHL je čím dál víc spíš pro mladší. Ale třeba můj kamarád Uvis Balinskis se dostal z Liberce do Floridy a letos tam v 27 letech debutoval. Na Kladně mám teď vše, co potřebuju. Vím, že kdyby se mi z NHL ozvali, mám tady kluky, co jsou na mé straně. Ať už Jágra, nebo Jakuba Voráčka. Záleží ale jenom na mně a na tom, jak se mi bude dařit.