Stezka získal Cenu Práva pro nejlepšího gólmana extraligy: Jsem o dost klidnější brankář i člověk

Hokej je týmový sport, jakou váhu má tedy pro vás individuální ocenění?

Pro mě je to strašně fajn odměna za práci, kterou se snažím v brance celý rok pro mužstvo dělat. Chytám ale proto, abych zažil týmový úspěch, takže bych trofej určitě vyměnil za titul pro Vítkovice. Ale jsem vážně rád za označení nejlepším brankářem sezony. Beru to i jako motivaci do další práce, abych neusnul na vavřínech a makal na sobě dál.

Máte cenné hokejové trofeje někde vystavené?

Některé věci mám u sebe, spousta z mládí jich zůstala u mámy, ale nejcennější jsou vystavené doma na poličce. Tam přijde i tato skleněná plaketa připomínající mi báječnou sezonu, na kterou budu jednou rád vzpomínat. Zásadním týmovým výsledkem pro mě dosud byl titul v americké juniorské USHL a při pohledu na medaili si dodnes vybavím nádherný zážitek z pátého finálového utkání po výhře 2:1 v prodloužení na ledě soupeře.

Z letošního extraligového play off máte nezapomenutelnou vzpomínku na historicky nejdelší zápas na českém ledě, při němž jste 87 zásahy pomohl k výhře v Hradci Králové.

Byl jsem moc rád, jak to pro nás po více než šesti hodinách hrubého času dopadlo. Tlak i únava rostly, když se hraje sto třicátá minuta a vy víte, že nesmíte udělat chybu, protože týmu hrozí vyřazení z play off. Celá sezona pro mě byla neskutečná jízda, ohromně jsem si ji v brance užíval. Asi nejvíc v celé kariéře. Vítkovické angažmá mě obohatilo o nezaplatitelné zkušenosti a posílilo i lidsky. Jsem o dost klidnější brankář i člověk než dřív. Vážím si toho, co jsem mohl v posledních dvou letech prožít a kam mě to posunulo.

Jak snášíte zodpovědnost, že gólman je poslední instancí na ledě?

Jasně, chyba gólmana je většinou nenapravitelný průšvih, ale za ty roky v brance tohle většinou nevnímám. Znám svou roli a soustředím se, abych zachytil pokud možno každý puk a dal klukům před sebou šanci vyhrát. Ve Vítkovicích jsem měl ohromné štěstí na spoluhráče a úžasný týmový duch, všichni jsme byli naladěni na stejnou vlnu. Bez těch kluků by nic nešlo, nepřišel by únorový reprezentační debut, ani tu vaši cenu bych nedostal.

Vedla pro vás cesta do branky hned od prvních hokejových krůčků v Třemošné?

Líbila se mi výstroj gólmanů, jejich masky a všechno, co k tomu patřilo. A když jsme s tátou a strejdou jezdili koukat na hokej do Plzně, tak mě fascinovalo, že jména brankářů vyvolávala celá hala, když něco chytili. V Třemošné právě otevírali nový zimák a já odpočítával dny, kdy si budu moct stoupnut do brány.

Nikdy jste nelitoval?

Chtěl jsem tam hned a stejný příběh vidím u obou synů. Sebastianovi je šest a už v přípravce pár zápasů odchytal, mladší Maxmilian se ve třech letech pomalu chystá začít bruslit a doma si pořád hraje na brankáře hraje. Úděl máme shodný, podobiznou obou dětí nosím i na masce.

Měl jste v mládí nějaký gólmanský vzor?

Moc se mi líbilo, jak chytal Fleury v Pittsburghu. Dokonce jsem na plexiskle, co má gólman pod maskou, nosil nalepenou jeho fotku. Časem ale zjistíte, že každý gólman má svůj styl a nejde někdo napodobovat. Spíš musíte jít vlastní cestou.

Před juniorskou anabází i krátce po ní jste chytal za Liberec, pak jste restartoval kariéru v Havířově a teď jste zazářil ve Vítkovicích. Kde jste vlastně nejvíc doma?

Manželka je z Liberce, část rodiny mám na Plzeňsku, ale domov, kde je nám dobře jako rodině, to je Havířov. Žijeme tam už čtyři roky, našli si spoustu přátel a známých, zvykli jsme si v ostravském regionu.

V létě vás čeká stěhování do amerického Seattlu, chtělo to velkou odvahu podepsat roční nováčkovský kontrakt do NHL?

Říkal jsem si, že ta šance nemusí přijít znovu. A vyčítal bych si, kdybych ji nezkusil využít. Čeká mě i celou moji rodinu docela dobrodružná cesta. Mám hodně flexibilní ženu, která toho hodně obětuje pro komfort rodiny. Také v Americe zabezpečí její chod, abych měl možnost soustředit se na hokej.

Tušíte, co přesně vás v zámoří čeká?

Nic jednoduchého. Z klubu jsem se dozvěděl, co se jim líbí na mém chytání, na čem mám zapracovat. Beru všechno s velkou pokorou. Věřím ale, že to mám v hlavě správně nastavené a budu trpělivý. Kontrakt neberu jako záruku toho, že budu chytat NHL. Chci se ale jednou podívat do zrcadla a říct si, že jsem pro to udělal maximum. Každý tam musí všechno vybojovat sám, ale potřebujete být dobře nachystaný a jít i štěstí naproti.

Sledujete, jak si vede Seattle ve Stanley Cupu?

Samozřejmě se snažím být v obraze a mít přehled. Chytá tam skvěle Němec Grubauer. Na rozhodující zápas série s Coloradem jsme všichni doma ve čtyři ráno vstávali, fakt nás to zajímalo. A musím říct, že mě nadchlo, jak to Krakeni týmově odehráli a vyřadili obhájce prvenství. Držím jim palce i teď proti Dallasu.

U čeho si nejvíc odpočinete od hokeje?

Chystáme se ještě před odletem do USA na rodinnou dovolenou trochu vyčistit hlavu, mám v plánu i cestu koncem června na formuli 1 do Rakouska. Snažím se sledovat u televize každou Grand Prix, včetně tréninků. Když to v sezoně zrovna vychází proti mým hokejovým povinnostem, tak koukám zpětně, teď bude konečně příležitost vidět to na vlastní oči. Už jsem měl zážitkovou jízdu ve voze kategorie F4 na Slovensku, což byl super pocit řídit nějakých patnáct minut takový monopost. Samozřejmě s respektem, za volantem jsem nebláznil, ale dojem z toho mě ještě víc vtáhl do světa formulí.

Máte v F1 svou oblíbenou stáj?

Red Bull už od doby, kdy s ním jezdil Sebastian Vettel. Mám hodně rád Maxe Verstappena, i když je dost svéráz. Obdivuju jeho cílevědomost, jak si věří a má i správnou dravost, nenechá nic nikomu zadarmo. Získal dva tituly za sebou a pořád chce vyhrávat, to se mi na něm líbí.

Jak berou vaši vášeň pro formule doma?

Závody baví i naše kluky, žena se taky ráda podívá, jde o fajn zábavu pro celou rodinu. Ve volném čase hraju i formulového manažera, baví mě strategické uvažování. Kousek od baráku ale máme fotbalové hřiště, tam si chodíme s dětmi zakopat. S chutí si plácnu i badminton. Sport mám rád ve všech podobách.