Článek
„Já šel do Vítkovic s pokorou, nedával jsem si velké cíle, především jsem chtěl být dobře připravený, abych v každém utkání, třeba i v přípravě odvedl maximum," vrátil se na začátek sezony 25letý Stezka.
Start do extraligového ročníku mu vyšel a zprvu nejasná pozice vítkovické jedničky byla brzy vyřešená. Od říjnového utkání doma s Libercem (1:0 po prodloužení), v němž Stezka vychytal první čisté konto v extralize, zvládl třicet utkání v řadě. Vystřídat se nechal pouze jednou, na konci roku v Mladé Boleslavi (2:5), kde v první třetině inkasoval tři góly.
„Samozřejmě, že jsem po těch dvou letech v první lize nečekal, že se tak rychle adaptuji na vyšší soutěž a byl jsem z toho docela překvapený. Ale nechtěl jsem povolit a pořád jsem na sobě pracoval. Bylo období, kdy se dařilo víc, než je tomu třeba nyní, ale snažím se být pokorný, makat, trénovat a věřit, že se to zase přehoupne," svěřoval se Stezka.
Zleva Matyáš Filip z Kladna, brankář Daniel Dolejš a Patrik Koch z Vítkovic.
Odchovanci libereckého hokeje nevyšly snad jen dva nedávné zápasy. Doma s Litvínovem (1:6) a s Karlovými Vary (7:6 po prodloužení). Dvanáct gólů ve dvou zápasech byl signál pro Dolejše. „Když je přestřelka, tak si druhý brankář říká, že by se tam mohl dostat. Po očku jsem koukal po trenérovi (Miloši Holaňovi), ale ten se na mě ani nepodíval," smál se Dolejš. „Alešovi věřil, a nakonec jsme vyhráli, takže jsme byli spokojení," vykládal.
Hromada inkasovaných branek nicméně poslala Stezku v dalším utkání na střídačku a Dolejše do branky. Proti Kladnu i připsal druhou výhru (2:1 po prodloužení) a v Hradci Králové (0:3) šestý odchytaný zápas v sezoně.
Na odchod z Vítkovic Dolejš nemyslel
Rodák z Humpolce si nestěžuje, zároveň ale přiznává, že situace, kdy se dostal znovu do pozice dvojky ho štve. Po osmi letech v jednom týmu chtěl víc. „Do sezony jsem šel s nadšením a věřil, že budu jednička. Ale Aldovi to od začátku šlo a nebyl úplně prostor, abych se do branky dostal. Od začátku do toho vletěl a chytal fakt dobře, puky mu nevypadávaly. Pořád jsem čekal, kdy už mě tam trenéři dají, ale nebyl prostor. Fakt čapal parádně a vyhrávalo se. Nemohl jsme chodit za trenérem a ťukat mu na rameno: Trenére, můžete mě tam dát. Jsem jen jeden článek týmu a zbytku se daří, takže musím sekat latinu a doufat se, že se to ke mně otočí," přemítal 27letý Dolejš.
Pozici prvního brankáře si na chvíli užil jen v ročníku 2014/2015, kdy byl ve Vítkovicích společně s Brandonem Maxwellem a Filipem Šindelářem. V dalších letech Dolejš už zase kryl záda svým kolegům Romanu Málkovi, Patrikovi Bartošákovi a v minulém ročníku Miroslavu Svobodovi.
S myšlenkou Vítkovice opustit a zkusit štěstí jinde, se nikdy vážněji nezabýval. „Tohle je hrozně těžké. Nikdy nevíte, co se stane. Snažil jsem se bojovat o místo a paradoxně v sezoně, kdy to vypadalo, že bych mohl dostat velký prostor, chytám nejméně za celou dobu ve Vítkovicích. Ale týmu se daří, Aldovi taky, takže je to takové fňukání na špatném místě. Pro mě to je hrozně těžká sezona, ale peru se s tím," krčil rameny Dolejš.
„Jsem za tohle Ďolíčkovi strašně vděčný. Už když jsme byli na předsezonním soustředění v Tatrách, bydleli jsme spolu na pokoji. Je to super parťák. Vím, že je to pro něho těžké. Taky jsem si to zažil a plně tomu rozumím. Proto si moc vážím toho, že jsme kamarádi a že mezi námi kvůli tomu nebyl jediný problém. Každý brankář chce chytat, ale já jsem rád, že vztah mimo led i na ledě je v pořádku," popisoval služebně mladší Aleš Stezka.
Stezka odpočívat nepotřebuje
V úterním 48. kole mají Ostravané volný los, v pátek jedou do Zlína. Po dvou utkáních, v nichž dostal prostor Dolejš, se dá předpokládat, že se do branky vrátí Stezka. „Každý občas potřebuje vypnout, ale tím, jak jsou reprezentační přestávky, nebo odpadly zápasy kvůli covidu, tak jsem to nepotřeboval. Mám to tak, že čím víc chytám, tím líp se cítím a jsem hlavou tam, kde mám být. Nevypínám," těší se do branky Stezka.
Vítkovice jsou čtrnáct zápasů před koncem základní části na 5. místě a do čtyřky, která zaručuje přímý postup do čtvrtfinále, nemají daleko. „Každý má mít ty nejvyšší cíle, proto ten hokej děláme. Chceme co nejvýš a když už jsme tak blízko, tak tu čtyřku chceme udělat. Ale na druhou stranu se k tomu nechceme nějak moc upínat a mít kvůli tomu v hlavách bordel," naznačil Stezka.
„Asi jsme nad očekáváními. Ale lepší být ve vyšších patrech než se bát o každý zápas. Všechno si sedlo, i když já jsem do toho tolik nezasáhnul. Vyhráváme, jsme pátí, což je super. Ale tabulka je hrozně vyrovnaná, nesmíme usnout na vavřínech. Musíme jet dál!" přidal se Dolejš.
