Smejkal ještě zvažoval návrat do zámoří: Ale s Pardubicemi chci vyhrát všechno

Bylo to ve hře do konce července. Poslední týden ještě přišly dvě nabídky, které nezněly vůbec špatně, ale nakonec jsem se rozhodl zůstat v Pardubicích. Už jsem to nechtěl lámat přes koleno. Necítil jsem z toho, že bych dostal větší šanci než loni v Ottawě. Mám už věk na to, abych si hokej dokázal užívat. A to věřím, že v Dynamu půjde a hlavně vyhrajeme, co se dá.

To je obrovská motivace. Když jsem viděl to domácí mistrovství světa a pak se bavil s kluky, kteří to zažili… Pro tohle přece hrajeme hokej, pro týmové úspěchy. Chci něco vyhrát a vytvořit si krásné vzpomínky. A myslím, že máme super šanci ovládnout Ligu mistrů, Spengler Cup a hlavně extraligu.

Ohromně. Budu asi nervózní, ale nemůžu se dočkat, až si to mezi sebou rozdáme. Je pro mě důležité, že jsme s bývalými spoluhráči zůstali kamarádi. Můj přestup naprosto chápali a pořád jsme v dennodenním kontaktu.

Hrozně moc, stovky. Skoro jenom negativní, často až za hranou. Ale celkem jsem to chápal a snažil se nad tím povznést. A brát to pozitivně z té stránky, že jsou fanoušci tak moc zklamaní, že nejdu hrát za jejich klub. Za klub, se kterým jsem se ztotožňoval. Pořád zůstanu příznivcem fotbalové Sparty a vůči té hokejové nejsem nějak zapšklý. Přeju jí, ať se jí nadále daří. Jenom ne proti nám. (usměje se)

Nečekaně to bylo celkem složité. Moc dostupných bytů nebylo, tak jsem první tři týdny přespával na hotelu. Teď jsem se usadil v bytě Honzy Koláře (obránce pardubického B-týmu) a jsem nadšený. Akorát jsem čekal, že město bude trochu větší. Žije tam asi 95 tisíc lidí, což je podobně jako v rodných Českých Budějovicích, ale ty mi přijdou tak dvakrát větší. V Pardubicích je centrum, ale okolo už skoro nic. Ale mám tam všechno, co potřebuju. Nemůžu si stěžovat.

Moc pěkný, už po třech dnech jsem se cítil jako doma. V pardubické kabině jsem totiž už asi patnáct kluků znal. A všechno funguje parádně. Máme skvělou partu, charakterově je výborně namíchaná. Každý den jsou srandičky, pořád se smějeme. Často chodíme na oběd. Ale žádné roztroušené partičky, vždycky to mícháme, nebo nás jde třeba osm najednou. Při přípravě v Salcburku jsme společně vyrazili do města na večeři a samozřejmě sachr dort. A na pokoji si pak zahráli karty. Umíme si to udělat hezké.

Šel jsem do Dynama s tím, že na mě bude stát určitá zodpovědnost. A já se ji nebojím vzít na sebe a v těžkých momentech ukázat spoluhráčům, co a jak dělat. Ať už produktivitou, nebo třeba prací, která na ledě bolí. Myslím, že tohle mě zdobí celou kariéru. Moc se těším na novou roli obzvlášť po tom posledním roce, který byl dost psychicky náročný.

Šel jsem tam s tím, že nemám co ztratit. Příprava mi vyšla nad očekávání dobře. Podle mě jsem se dostal mezi top trojku až pětku útočníků. I vedení ze mě bylo nadšené. Ještě den před startem NHL jsem byl v sestavě, dokonce i na přesilovky. Jenže se zranil Josh Norris, kterého nedali na listinu dlouhodobě zraněných, a tak pro mě nebylo místo v platovém stropu. Tím pádem jsem šel na farmu. Fakt jsem to nečekal, na hlavu to bylo šílené.

Přesně tak jsem to cítil, ale v zámoří holt nerozhodují jenom hokejové kvality. Navíc jsem si hned v prvním nebo druhém zápase udělal něco s rukou a přes týden jsem nemohl ani trénovat. Pak už jsem se do stejné formy nedostal. Pořád jsem chodil nahoru, dolů. Nebyl jsem součástí ani jednoho týmu. Když se mi začalo dařit na farmě, v hlavním týmu jsem pak odehrál pár minut a zase jsem z toho vypadl.

Snažím se to brát spíš pozitivně. Jasně, kdyby se poštěstilo, mohl jsem strávit celou sezonu v Ottawě. Anebo jsem si taky nemusel zahrát minutu. Takže si hlavně vážím toho, že jsem vůbec dostal šanci. A navíc že se mi v posledním zápase povedlo dát gól. To už mi nikdo nevezme. Splnil jsem si svůj sen a dokázal něco, co jsem si ani nedovedl představit, že bych zvládnul.

Je pro mě důležité, když cítím, že mě tým potřebuje. Díky tomu najednou hraju o padesát procent líp. Ale kvůli tomu pendlování jsem ten pocit moc často nezískal. Psychicky fakt ohromně vysilující. Kdo to nezažil, asi to nepochopí. Ale i tak jsem strašně rád, že jsem si to mohl prožít a vím, o čem můžu mluvit. Super zkušenost.