Článek
Před příchodem do Hradce Králové jste měsíc a půl nehrál soutěžní zápas. Co se stalo?
Nevím, nikdo mi nic neřekl a tři týdny se mnou ani nikdo nemluvil. Dali mě na listinu volných hráčů a do novin akorát řekli nesmysl, že do prvních tří pětek se nevejdu a na čtvrtou je mě škoda. Přitom jsem asi o deset bodů vedl v týmu tabulku produktivity, i když to samozřejmě není jenom o bodech. Jak se ke mně zachovali, mi přišlo směšné až ubohé.
Nehodil jste se Slovanu do koncepce?
Nebylo to fér. Tyto věci jsme mohli řešit v klidu jako dospělí lidé. Ale hokej už hraju nějaký pátek, takže jsem věděl, co se děje a odkud vítr vane.
Měl jste problém s běloruským koučem Zankovcem nebo jeho předchůdcem Říhou?
Ne, pan Říha mě měl rád. Dával mi dost šancí, za což jsem mu děkoval. Když skončil, tušil jsem, co přijde. Na Zankovce ale nemůžu říct špatné slovo. Popravdě ho ani moc neznám, hrál jsem pod ním jenom pár zápasů. Je za tím úplně někdo jiný.
Kdo?
Slovan je výborná značka, jenže bohužel kvůli neohroženému vládnutí sportovního ředitele Oldřicha Štefla to v něm v poslední době vypadá tak, jak vypadá. Přeju klukům, aby vyhrávali, ale pokud tam pan Štefl zůstane, Slovan se z toho nevyhrabe. Je potřeba, aby se do vedení a k trénování dostali kluci, kteří ke klubu mají vztah a dýchají pro něj. Ať je to Višňovský, Kapuš, Lipianský nebo Cíger. Oni jsou budoucností Slovanu.
Udržoval jste se během herní pauzy v kondici?
Věděl jsem, že hokej dřív nebo později hrát někde budu. Chodil tedy do posilovny, na kolo a trénoval s dorostem, juniory v Ružinově i prvoligovým týmem HC Bratislava. Jsou tam moc hodní lidé, kteří mi pomohli. Díky nim jsem se mohl udržovat ve formě. V úterý a čtvrtek jsem taky chodil na led s bývalými slovanisty.
Angažmá v Hradci bylo tedy pro vás vysvobozením. Jak se vlastně zrodilo?
Měli o mě zájem generální manažer i trenér, což bylo pro mě důležité. Věděl jsem, že má klub vysoké ambice a nebojí se o nich nahlas mluvit. Zlákalo mě to a chci s Hradcem vyhrávat. Teď jsem ale hlavně rád, že zase hraju.
Radil jste se s někým?
Volal jsem si s Jardou Bednářem. Slyšel jsem od něj jenom samá pozitiva a nalomil mě ještě víc. Chtěl jsem se stát součástí Mountfieldu.
A v jeho dresu zažil skvělý debut. V Litvínově jste v poslední minutě trefil výhru 4:3.
Těší mě, že jsem nějakým dílem pomohl k výhře. Je jednodušší jít do týmu, který šlape a věří si i za nepříznivého stavu. Zápisné jsem ale platil už první den. Zastavil se u bankomatu a vyplatil všechno ještě dřív, než jsem tady vůbec něco vyfasoval. (smích)
Změnila se extraliga za necelých sedm let, co jste byl v zahraničí?
Já si moc nepamatuju, jaký hokej se tenkrát hrál. Za poslední čtyři roky udělal velký skok všude a je plus minus stejný. Ale dřív to bylo takové volnější. Hrálo víc playmakerů, kteří tomu dávali něco navíc. V dnešní době musí být všichni na stejné vlně a už je to tak propracované, že není tolik individuálních výkonů a nějakého hokejového extra umu jako dřív. Dá se říct, že je to taková dřina až šachy.
Když jste hrál v sezóně 2010/2011 za Spartu a Kladno, Hradec v extralize nebyl. Znal jste ho z minulosti?
Hrál jsem v Hradci na turnaji, když jsem byl ve čtvrté nebo páté třídě. Bylo to v dnešní tréninkové hale, která tenkrát neměla střechu. Vím, že padal sníh a kluziště se muselo odklidit hrably. (úsměv)
Blíží se Štědrý den, jak ho oslavíte?
Budu s manželkou a pejskem. Dárky jsem už nakoupil a před pár dny je i zabalil. Docela mě tohle baví. Půjdeme taky jako každý rok dopoledne v Praze ke Karlovu mostu krmit labutě. Je to naše tradice, kterou dodržujeme. V pondělí pak odlétáme zase za prací na Spenglerův pohár.
