Článek
„Třinec se mi nestal jen domovem, ale i rodinou. Děkuji všem, kdo mi pomohli. Rodině, vedení klubu a spoluhráčům, největší dík ale patří vám fanouškům. Za více než dvacet let jsem vás potkával ve staré i nové aréně, bez vás bych nikdy nestál tam, kde jsem teď. Loučím se s číslem dvacet tři, ale nikdy se nerozloučím s tím, co Třinec znamená pro mě a mou rodinu,“ říkal Polanský se slzami v očích krátce předtím než dres vystoupal ke stropu haly.
„Je to ocenění práce, kterou jsem tady zanechal a která může být inspirací pro další kluky. Prošel jsem třineckou mládeží, a jsem tedy nejsnáze kopírovaný vzor pro kluky, kteří mohou jít mou cestou. A já je tady na ledě vidím. Je tu Činel (David Cienciala), Ondra Kovařčík, Majo Adámek. To jsou kluci, kteří jsou v půlce cesty, kterou jsem ušel. Sleduju jejich příběhy a věřím, že se mohou taky stát těmi, jejichž dres bude pod stropem jednou viset,“ uvedl Polanský.
Polanský odehrál za Oceláře 918 utkání, suverénně nejvíc ze všech hráčů, kteří kdy třinecký dres oblékali. O více než dvě stovky méně má druhý v pořadí, stále aktivní Martin Růžička, jenž v úterý proti Spartě odehrál jubilejní, sedmistý extraligový zápas.
Rodák z Brna přišel do klubu zpod Beskyd v roce 1998 a už zůstal. V Třinci je Polanský držitelem rekordu v počtu odehraných extraligových zápasů, s 218 vstřelenými góly je druhým nejlepším střelcem Ocelářů a se 323 nahrávkami třetím nejlepším nahrávačem v historii klubu. V zisku bodů (541) jsou v třinecké historii lepší jen Martin Růžička (před utkáním proti Olomouci 721 bodů) a Richard Král (568).
„Přitom jsem předtím, než rodiče začali mluvit s Třincem, vůbec nevěděl, jestli ten klub nesídlí někde v jižních Čechách. Tehdy Třinec ještě neměl velké jméno. Dneska díky hokeji každý ví, kde je, a každý ho na slepé mapě najde,“ vzpomínal 42letý Polanský.
S Třincem slavil dva mistrovské tituly (2011 a 2019), má i dvě stříbra (2015 a 2018). „Když jsem končil, zdály se mi dva tituly dost. Teď jsou tu kluci, kteří jich mají pět, Martin Růžička jich s Třincem vyhrál šest. Tak si trochu říkám, proč jich nemám taky více. My ale vyhráli po letech bez úspěchů. A najednou bác a byl titul. Teď ty tituly přicházejí po sobě, tým ví, co to play off je, jak se dá dojít daleko. Třinec tu cestu hledal dlouho, teď ji zná. Neumím ji ale popsat, kdybych ji znal, tak je vyhráváme taky,“ usmál se.
Jiří Polanský byl při své řeči hodně dojatý.
Do Třince přijel Polanský s rodinou s předstihem. Ve čtvrtek společně s bývalým nerozlučným parťákem Martinem Adamským vedl trénink třinecké mládeže. „I když je Jirka v důchodovém věku, tak to v rukách pořád má. Stačilo by jen trošku potrénovat a určitě by měl klukům co předat,“ uvedl Adamský, který přestoupil do Třince před titulovou sezonou 2010/2011 z Plzně.
„S Jirkou jsem vlastně hrál půlku mé kariéry. Doplňovali jsme se lidsky i sportovně. Mě ruce nikdy moc neposlouchaly, ale on byl parťák, který mi šance připravoval. Dal jsem více gólů než on, ale právě proto, že jsme se takhle doplňovali. Chemie byla i mimo led, sedli jsme si po všech stránkách. Vyvěšení dresu pod strop haly si právem zaslouží,“ uvedl Adamský.
58. min
