Článek
První třetinu jste prohráli, ale konečný výsledek vypadá jasně. Bylo to opravdu tak snadné?
Myslím, že jsme hráli výborně. Škoda jen, že jsme inkasovali jako první. Pak jsme se však rozjeli a vstřelili i pěkné góly. Fanoušci nás parádně tlačili a zasloužili si to. Doma jsem nastoupil podruhé a atmosféra byla zase úžasná. Jsem rád, že to dobře dopadlo.
Jak chutná první extraligový gól?
Velmi! Mám z něho obrovskou radost. Mohu ho slavit ale jen do půlnoci. Potom zase začíná nový den. Kariéra tím nekončí, doufám, že teprve pořádně začíná.
Brankář Olomouce Jan Lukáš pouští gól, autor Giorgio Estephan z Litvínova.
Prosadil jste se po ráně téměř z brankové čáry. Bylo těžké to trefit?
Perfektně mi to zpoza brány přihrál Vilda Burian. Snažil jsem se mířit nahoru a vyšlo to.
Ve třetí třetině Litvínov hodně tlačil. Góly jste však stříleli jen vy, když jste proměnili dvě přesilovky. Hodně jste si tím pomohli?
Určitě. Zápasy se v nich rozhodují. Proti Litvínovu se to potvrdilo. Dvakrát jsme se po nich radovali, takže posunuly misku vah na naši stranu.
Možnost zahrát si i extraligu za Olomouc jste asi přivítal...
Ano. Potěšilo mě to, stejně jako skutečnost, že nezůstalo jen u jednoho duelu. Nastoupil jsem za Kohouty už počtvrté a doufám, že ne naposledy.
V Olomouci jste už působil, a to v roce 2009 v dorostu. Vzpomínáte si na to?
Jistě. Nějaké úryvky se mi z té doby vybavují. Dva moji tehdejší spoluhráči Honza Lukáš a David Škůrek jsou i teď v týmu. Vrátil jsem se do známého, prakticky stejného prostředí. Snad jen sedačky tady na stadionu vyměnili.
Proč to tehdy v Olomouci nevyšlo?
V Česku se na základě nějakých pravidel muselo tehdy platit za hráče ze Slovenska výchovné a to nechtěli. Proto jsem se vrátil na Slovensko. Působil jsem tam v Trnavě, Slovanu Bratislava a pak jsem odešel do Kazachstánu, kde jsem hrál druhou ruskou nejvyšší soutěž. Jenže jsem se zranil, nebyl jsem v pohodě a vystřídal jsem několik dalších klubů, včetně jednoho v Maďarsku, a nakonec jsem skončil v Jihlavě, kde jsem třetí sezonu.
Jak to s vámi bude dál? Jde jen o výpomoc, než se zranění olomoučtí hráči uzdraví?
Nepřemýšlím o tom. Situaci řeším ze dne na den. Dělám to, co mi řeknou trenéři nebo manažeři. Nijak se tím nezatěžuji. Chci mít čistou hlavu a pomoci co nejlepším výkonem v každém utkání, ať to bude za Jihlavu či Olomouc.
Na Hané jste se potkal s gólmanem Branislavem Konrádem a někdejším centrem Bostonu Davidem Krejčím. Oba jsou nyní na olympiádě. Komu budete fandit více?
Jsem Slovák, tak Braňovi. Přát však budu i Krejčímu. Ještě loni jsem na něj obdivně koukal v šotech z NHL. Tady jsem ho poznal osobně a byla to pro mě čest. Je to fakt borec, osobnost.
